Kempuju, kempuješ, kempíme

Naše roadtripování většinou znamená jediné – balíme stan, spacáky, neplánujeme cestu, ani nebookujeme ubytování. A to na tom mám nejradši. Že se rozhodujeme z minuty na minutu, podle počasí, až na křižovatce. Jedeme, kam nás to táhne a zůstáváme tam, kde se nám to líbí. Před pár dny jsme se takhle vydali do Slovinska. Na podzim nás totiž Slovinsko tak moc nadchlo, že jsme už od listopadu byli rozhodnutí se tam vydat i v létě. Letos jsme v naší kempovací rutině udělali pár malých změn a tak vám teď ukážu, jak stanujeme my. Určitě mi ale napište, jaké vychytávky máte na kempování schované vy. Ráda se inspiruju. 🙂

Auto

Jsme zatím ještě kempeři začátečníci a bez auta naše týdenní roadtripy zatím nedáváme. Radši si vybíráme kempy, kde můžeme mít auto hned vedle stanu. Vzhledem k tomu, že spíme každou noc jinde, je to pro nás nejjednodušší. Nemusíme nic, kromě stanu, matraček a spacáků vybalovat. V autě to máme rozdělené – oblečení a jídlo v kufru, stan a spacáky a další nezbytnosti na kempování na zadních sedačkách. Auto má navíc jednu velkou výhodu – vždycky nás zachránilo před bouřkou nebo obrzimou. A navíc nám dává obrovskou svobodu se kdykoliv sbalit a jet zas o něco dál.

Stan

Doteď jsme jezdili s větším stanem Husky, ale letos jsme se rozhodli vyzkoušet 2sekundový stan Quechua. Už nás nebavilo každý den stan skládat a zase rozkládat a chtěli jsme zjistit, co na tom samorozkládacím stanu všichni mají. Vídali jsme ho totiž v kempech čím dál častěji. Navíc jsme se shodli na tom, že na to naše nocování nám stačí něco menšího.

Do Slovinska jsme vyrazili se stanem, ve kterém je tma jako v pytli. A to i ve dne. Jednou v noci jsem se probudila a tý tmy jsem se tak bála, že jsem se musela hodně ovládat, abych ze stanu nevyskočila. Gabi byl nadšený, že ho nebudí žádné pouliční světlo ani vycházející sluníčko. Trochu paprsků můžete zahlédnout skrze sklopené boční plachty a pro strašpytle jako jsem já se dá vytáhnout plachta u hlavy až nahoru, takže pak vidíte ven skrze spodní síťovanou vrstvu stanu.

Quechua je ze tří vrstev a kromě toho, že nepropustí světlo, má taky odrážet sluneční paprsky a nepustit dovnitř vedro. To fungovalo do tý doby, než jsme dojeli do Chorvatska, kde i v noci bylo 23 stupňů. A to je na spaní ve stanu docela peklo. (Příště pod širákem!)

Naše komnata

Na všechna naše předchozí stanování jsme si brali velkou nafukovací matraci, kterou jsme napouštěli ventilem poháněným elektřinou z cigaretového zapalovače v autě (12V zásuvky). Jenže dělat tohle každé ráno, to se vám prostě nechce. A tak si Gabi pořídil suprčupr prý nejvíc hi-tech vykamanou a revoluční karimatku NeoAir od značky Therm-a-rest. Prý skvěle izoluje zimu od země, je pohodlná a navíc děsně skladná.

A taky, že jo. Jakmile Gabimu dorazila ta jeho a vyzkoušela jsem ji, šla jsem si já objednat tu svoji. A navíc, hlavně ať nám to ladí a máme to v tom stanu hezký, že jo. Já jsem si koupila novější model, ten můžete nafouknout buď klasickým ventilkem a nebo takovým zvláštním větším tunelem, do kterýho párkrát fouknete a matračka se naplní o něco rychleji.

Nejlepší na ní je, že je fakt malinká. Už se těším, až si ji vezmu na nějaký hike a nocování pod širákem. Spacáky jsou samozřejmost. Já mám Loap a Gabi Husky. A letos jsme si s sebou vzali i dva nafukovací polštářky. Super věc. 🙂 Jo a ještě jednu vychytávku máme – úplně nejvíc roztomilou svítilnu, která má ve stanu i svoje místo.

Do sprchy

Když jsem ještě moc kempů neznala, bála jsem se, jak to bude se sprchama. Jenže po našem prvním miniroadtripu po Rakousku ze mě všechny obavy spadly. Většina kempů, obzvlášť v zahraničí, dnes už má oddělené kabinky, kde je prostor pro převlečení i pro sprchový kout. Nejsem z cukru a tak zvládnu asi jakýkoliv stav sprch. Co nedávám je, když neteče teplá voda. (Ale schválně, kolik z vás je tu otužilců, co?) Sem tam mi ve sprše asistuje kdejaký brouk, ale s tím už tak nějak počítám.

Do sprchy si vždycky beru snad úplně celou kosmetickou taštičku a že je docela velká (jsem hlava děravá a nechce se mi vracet, kdybych náhodou něco zapomněla). Vedle ní si pak beru i oblečení do stanu. To všechno jsem dřív nosila v takové té plátěné tašce přes rameno. Poslední dva výlety už si ale nosím tuhle malou červenou plastovou tašku.

Je super v tom, že mi nevadí, když ve sprše nejsou háčky. Můžu tašku postavit na zem a v pohodě se v ní přehrabovat. A když se ušpiní, jendoduše ji otřu nebo opláchnu. Podobnou můžete koupit třeba v IKEA

Nejlepším kámošem na cestách jsou mi vlhčené ubrousky. Mám je snad na všechno. A co už si pár let taky nemůžu vynachválit je žiletka Gilette Venus Breeze. Nepotřebujete k ní totiž holicí gel. Do koupelny to sice nepatří, ale hodit se vám určitě bude i šňůra na prádlo. My si půjčujeme tu z Tchiba (kde mají mimochodem čas od času taky super věci na cestování), ale vystačíte si i s obyčejnou. Ale nezapomeňte na kolíčky. 🙂

Do kotlíku

Se zásobama to moc nepřeháníme. Bereme si s sebou jen to nejnutnější. Střídáme snídaně a večeře v kempu s těmi ve městě. Naše železná zásoba ale vždycky obsahuje sušený těstoviny, který jsou za 15 minut a instantní polívky, který jsou ale kupodivu fakt dobrý (jakože tak dobrý, že si je dělám i doma) a navíc v nich není nic špatnýho.

Většinou nám ale stejně zbydou, protože neodoláme místním pochoutkám. Rádi zkoušíme místní kavárny a restaurace nebo si koupíme nějakou typickou pochoutku v supermarketu. Ve Slovinsku jsme třeba večeřeli jejich božíííí ajvar s pohankovým chlebem nebo si zašli na mořské plody a v Chorvatsku jsme si zase vzali pizzu a cider s sebou na pláž.

Snídáme ovesnou kaši, flapjacky a úplně nejadši mám, když si na trhu nakoupíme spoustu ovoce a pak po ránu piknikujeme. Letos jsem ještě objevila tyhle smoothies. Najdete je buď ve zdravý výživě a nebo v DM drogerii v oddělení s příkrmy a přesnídávkama pro děti. Jsou super v tom, že většinu z nich nemusíte skladovat v lednici a kromě snídaně si je můžete vzít třeba i na túru do batohu.

A co mám na kempování ráda? Tu svobodu, že se můžeme vydat kam chceme. Že můžeme změnit plány na poslední chvíli, cestovat na lehko, dívat se večer na hvězdy a ráno se probouzet do toho nejhezčího východu slunce (protože kdy jindy se vykopu z postele za rozbřesku…?) A zároveň neztrácíme nic na pohodlí a nemáme pocit, že bychom o něco přicházeli. Právě naopak. Pětihvězdičkový hotely nebo kemp, oboje má svoje kouzlo.

Napište mi taky svoje tipy na kempování, stanování, hikování 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *