Moje fotoalbum – jak ukládám fotky z našich výletů

Focení mám děsně ráda. Kdybych mohla, nosím s sebou foťák každý den. Jenže to bych se musela nadobro vzdát šatů a kozaček a vyměnit je za tenisky a pořádný batoh. Tahám toho s sebou tolik, že už teď  se občas převažuji na jednu stranu, natož s foťákem. A to i přesto, že mám údajně nejmenší zrcadlovku na světě.

Asi před pěti lety jsem si vysnila Canon EOS 100D. Do té doby jsem fotila na zrcadlovku analogovou a musela ji nosit ve speciální brašně a to už mě otravovalo. Když pak na trh přišel tenhle Canonek, už jsem nechtěla jiný. Fotím s ním doteď. Nejprve jsem používala setový objetiv 18 – 55 mm a ten jsem vyměnila za pevné ohnisko 24 mm. S ním se mi ty moje krajinky a ulice fotí mnohem lépe.

Z našich výletů si vozím spoustu fotek. Všechny je upravuji ve Photoshopu. Fotím do formátu .RAW a ve Photoshopu pak ladím expozici, vyvážení kontrastu a jasu, ostrost fotky a taky barevný tón. Snažím se je vždy upravit co nejdříve, protože nesnáším, když mi fotky vyhnijí na kartě třeba 3 měsíce. To už se k nim pak nikdy nedostanu. Postprodukce fotek mě naštěstí děsně baví a tak mi nevadí sedět u toho třeba celý den. Blbý je, když pak kvůli tomu píšu úkoly do školy na poslední chvíli. Ale v tom snad nejsem sama, že ne? (mrk mrk)

Postupem času jsem si v postprodukci a ukládání fotek našla svůj systém. Popíšu vám ho ve čtyřech bodech:

1. vybírám ty nejlepší fotky z SD karty, upravuji je po jedné ve Photoshopu a z něj je rovnou ukládám ve formátu JPG nebo PNG do složky na ploše počítače
2. Jako virtuální cloudové úložiště používám Flickr, protože fotky jsou zde uložené v originální kvalitě a Flickr navíc slouží i jako galerie pro rodinu a přátele a pro všechny, kteří si chtějí moje fotky prohlédnout
3. Protože o svoje fotky nechci přijít, ukládám si je ještě na jedno místo – na náš NAS server (jako alternativu můžete použít externí hard disk nebo usb flashku či jiné cloudové úložiště)
4. Pár mých oblíbených fotek z výletu pak ještě sdílím na Instagramu a to maximálně jednu za den

Čas od času mě popadne strach, že všechny ty roky vzpomínek ztratím, a mám tendenci nechat si ty nejlepší z nich vyvolat. Ve skříni mám takovou velkou knížku s prázdnými stránkami. Do ní plánuji vylepit vždy jednu fotku z každého výletu a připsat k ní krátký popis. Ono to bude znít asi dost pateticky, ale ráda bych, aby tu některé z těch vzpomínek zůstaly třeba i pro naše děti. Já vím, že stejně jako server může spadnout, tak i papír může shořet. Jenže víte vy někdo, jaké technologie bude používat generace, co příjde po nás? Zobrazí si vůbec soubory ve formátu JPG nebo AVI? Papír, jak ho známe, tu s námi je téměř 2000 let. Takže já mu docela věřím.

Jenže i přes všechny tyhle moje kreativní plány jsem doteď nebyla schopná zmapovat šest let našich společných výletů s Gabim. A čím víc to odkládám, tím víc si to komplikuji. Logicky. Pak mne začala na Instagramu stíhat jedna reklama. Reklama na fotoknihu od Saal Digital. Ještě nikdy jsem si žádnou fotoknihu nenavrhovala a tohle vypadalo tak jednoduše, že jsem se rozhodla to vyzkoušet.

Stáhla jsem si program Saal Digital a do něj jsem nahrála všechny fotky. Vybrala jsem ty nejlepší z našich výletů v letošním roce. Poskládala jsem si je, jak jsem chtěla, tedy chronologicky od začátku až do konce roku, a odeslala objednávku. Nechápu, jak je to možný, ale do tří dnů jsem měla fotoknihu ve schránce.

A Cestovní deník 2017 byl na světě! Namísto vyvolávání fotek, shánění lepicích růžků do knížky a tvoření scrapbooku jsem strávila jen hodinu u počítače. Teď ještě musím zapátrat na Flickru a dodělat i roky 2012 – 2016. A tvoření velké knihy vzpomínek si nechám na dlouhé zimní večery, třeba o Vánocích.

Díky tomu, že vám teď o fotoknize píšu, jsem mohla využít slevový kupon na její výrobu. A když si pospíšíte, můžete ho získat i vy. Na jejich webu najdete kód na slevu 450 Kč. Takže taková fotokniha, jakou mám já, vás pak vyjde na 350 Kč. Já do toho asi půjdu znovu, protože je to krásný dárek pod stromeček.

Jak se vám líbí?