Jízdu Glacier Expresem jsem na svém bucket listu měla hodně dlouho. Byl to jeden z těch snů, o kterých jsem věděla, že si je splním až za dlouho, až budu velká. Představovala jsem si, jak projíždím zasněženou krajinou švýcarských Alp a ukusuju u toho Gruyére. Jenže cena jízdenky mi vždycky připadala astronomická a tak jsem tenhle sen odložila na později. Kdo by to byl tušil, že si ho splním už letos.         Když jsme zrušili naši listopadovou cestu do Maroka, vzpomněla jsem si na tenhle svůj sen o červeném vláčku a začala googlit. Shodou náhod jsme zrovna měli v hledáčku i švýcarský kanton Graubünden, který objevil zase…

Po třech hodinách, z nichž většinu jsme strávili na autodromu jménem D1, přijíždíme do zapadlé vedničky Ladná. Projíždíme kolem městského úřadu, školy, ale nikde nikdo. Až na samotném kraji vesnice na hranici s polem, které se teď utápí ve tmě, konečně vidíme naši cílovou destinaci – Apartmány Ladná. Pozvánku strávit tu víkend jsme dostali teprve před pár dny a tak jsem se ani nestihla podívat, co všechno se za tím vysokým plotem ukrývá. Když ale vcházíme dovnitř, mám pocit, jako bych se právě ocitla o 2000 kilometrů jižněji od nás. V relativně malém areálu se schovává pět apartmánů a spousta dalších zákoutí, o kterých vám hned napíšu. “Jo, to mi…

Jen 15 minut za Prahou se uprostřed polí schovává malý romantický penzion s výjimečně skvělou restaurací. Lidé z Prahy sem přijíždějí na otočku na večeři, my ale máme to štěstí a můžeme tu strávit celý víkend. Projíždíme malou vesničkou, nebo spíš osadou s pár domy a velkým výběhem pro koně, na jejímž konci je odbočka k penzionu V Polích. Za plotem se schovává malý domek s krásnou zahradou, dětským hřištěm, schovaným bazénem a posezením s venkovní kuchyní. Procházíme kolem oken penzionu a nakukujeme dovnitř do restaurace. Já jsem nadšená! Konečně jsem našla další z mála podniků, ve kterém umí vykouzlit nádhernou atmosféru. Prostor je zalitý světlem svíček a malých lampiček.…

V září jsem se vydala do mého milovaného Amsterdamu a opět si potvrdila, že tohle město se mi v srdci usadilo snad už navždycky. A kromě něj taky moje kamarádka Shewanie.  Se Shewanie se známe už deset let. Poprvé jsme se viděly na pražském letišti, kam přiletěla se svými spolužáky na výměnný pobyt. Bylo nám šestnáct, chodili jsme na koncerty do Rock Café, do Sedmičky a do dalších klubů, které dnes už nejspíš ani neexistují. Pili jsme levný víno, “houbu” a když jsme dostali kapesný, tak i “beton”. Piknikovali jsme na Petříně, nosili jsme hippiesácký trička a tašky, vozili jsme se na zadním nosiči kol našich výměnných studentů z Holandska,…

Nestává se mi často, abych trávila noc v hotelu v centru Prahy. Nedávno jsem ale dostala pozvání od hotelu Imperial a získala tak možnost vyzkoušet si, jaké to je bydlet nad jednou z nejznámějších restaurací v Praze.