Vysoký hory + vynikající jídlo + přímořská atmosféra = všemi milované Lago Di Garda. Proč všemi? Protože letos v srpnu tam bylo lidí jak psů 😀 A my mezi nimi…
Gardu jsme si vybrali jako takový pěkný kompromis mezi mořem a horami. Cesta sem navíc není nijak závratně dlouhá. Protože povinnou cestu kolem jezera se zastávkami v pobřežních městečkách jsme absolvovali už před pár lety, mohli jsme to tentokrát pojmout více akčně. A tak vám teď můžu vypsat 8 aktivit, které můžete na Gardě podniknout.
1. Jít běhat
Okolí Gardy je protkané cyklotrasami, stejně tak, jako pěšími stezkami. I když jsme během našeho běhu potkali celkem asi jen 13 běžců, protože tady tomu vévodí cyklisté, všechny tyto trasy si můžete zaběhnout. My jsme si dali pohodovou trasu mezi městečky Arco a Torbole, která spojuje upravená cyklostezka vinoucí se podél řeky.
2. Jet na (elektro)kolo
Kolo je na Gardě asi nejoblíbenější dopravní prostředek i oblíbená kratochvíle. V naprosté symbióze tu vedle sebe žijí silniční cyklisté i mountain bikeři a každý si tu přijde na své. Půjčovnu kol najdete na každém rohu. To ale neznamená, že tu na vás bude za každých okolností čekat kolo. V sezóně je o ně takový zájem, že je třeba si je zarezervovat minimálně pár dnů dopředu. Opovrhujete elektrokoly? Na severu Gardy bych odhodila hrdost stranou. V kopcích vysoko nad jezerem budete nakonec za malou pomoc rádi a navíc díky elektru zvládnete za stejný čas ujet mnohem delší trasu a objevit tak mnohem více míst a výhledů.
3. Jít na túru
Výhledů na Gardu najdete, především na jejím severu, nespočet a každý vás ohromí něčím jiným. Pozor ale na to, aby to nebyla otevírací doba chaty s občerstvením na vrcholu, jako se to stalo nám. 😀 I tady se totiž drží siesta („kitchen is closed“) a hezkým výhledem ještě nikdy nikdo hlad nezahnal. My jsme šli túru na Monte Baldo, kterou jsme sami pro sebe nazvali „schody do nebe“, protože to byl stoupák 841 metrů převýšení na 4,6 kilometrech trasy nahoru a pak totéž dolů. Mnohem větší adrenalin jsme však zažili v autě na cestě k výchozímu bodu trasy. Obousměrná horská cestička o šířce sotva našeho auta vinoucí se podél skály s výčnělky nám způsobovala infarkt v každé zatáčce. Kdybyste sem náhodou jeli, vezměte to spíš z druhé strany a přijeďte od Rifugio Novezzina.
4. Lézt po horách
Hodně oblíbené jsou (nejen) v okolí Gardy ferraty. Najdete tu jak ty jednodušší (B/C), tak ty pokročilejší (C/D/E). Vybavení si můžete také půjčit dole ve městě v jakékoliv půjčovně, my jsme si však pořídili vlastní ještě v Praze. Během pár dnů na Gardě jsme stihli jen dvě ferraty, ale obě byly super.
Ferrata Sentiero del Colodri
První – Ferrata Sentiero del Colodri – byla jednodušší s krásným výhledem na řeku vtékající do městečka Arco. K začátku ferraty dojdete asi za 10-15 minut. Ferrata je dlouhá 310 metrů a má 190 metrů převýšení. Takže ideální na začátek 🙂 Samotný výstup nám pak zabral asi hodinu a na konci jsme lapali po dechu. Spíš než vyčerpáním ale výhledem na Arco při zlaté hodince. Okolní hory byly osvícené tím nejkrásnějším světlem. Zpátky se jde po lesní pěšině a do městečka Arco se dostanete zhruba za hoďku.
Ferrata Rio Sallagoni
Druhá ferrata – Ferrata Rio Sallagoni – se vinula soutěskou a v třicetistupňových vedrech tu bylo snad nejlíp na světě. Ferrata v soutěsce pro mě byla už větší sousto. Vedla totiž po kolmé stěně, přidělaných stupačkách a jednom dlouhém laně. V některých místech se člověk musí spolehnout hlavně na své ruce, což pro mě, holku, co udělá sotva jeden klik, byla docela výzva. Ale zvládla jsem to a tak to zvládnete jistě i vy. Závrať z výšky by vám tu hrozit neměla, protože ferrata vede relativně nízko nad zemí. Zhruba ve dvou třetinách trasy musíte překonat jeden delší lanový most a téměř u konce vás pak čeká ještě jeden kratší. Bála jsem se, že budu hysterčit, protože já a lanová centra si vůbec nerozumíme, ale bylo to kupodivu stabilnější, než jsem čekala. Ferrata je obtížnost C, k jejímu začátku se od parkoviště dostanete asi za 15 minut. Celá ferrata vám pak zabere nějakých 75 minut. Zpátky u auta budete za dalších 30 minut.
Horolezení
Sami dva s Gabim si na lezení venku na skále netroufneme. Jednak nemáme tolik zkušeností s lezením venku a za druhé ho nedokážu jistit. Všímali jsme si ale množství připravených cest, které hlavně okolo městečka Arco jsou. Pokud tedy máte rádi horolezení venku, je to tady fakt ráj.
5. Půjčit si loď
Moje představa o romantické plavbě po jezeře a 2 hodinách opalovačky na palubě se roztříštila o první vlny rozbouřeného jezera. Vybrali jsme si totiž na naši plavbu asi nějaký větrný den. Na Gardě si můžete docela jednoduše půjčit motorový člun a to i bez kapitánských zkoušek. Při půjčování jsme dostali dvě instrukce – „maximum 500 metres away and when you go back, slowly, slowly…“. A tak jsme vyrazili. Trvalo nám 30 minut, asi 300 vln přes palubu a komplet mokrý oblečení, než jsme pochopili, že se speedboat bude lepší jezdit fakt speedy. Jedině tak jsme totiž zamězili tomu, aby nás každá vlna spláchla od hlavy až k patě a my během následující hodiny a půl měli šanci alespoň trochu uschnout. Loď jsme si půjčovali v Malcesine a rychlostí 30 km/h bychom na lodi během dvou hodin dokázali bez problému doplout do Rivy del Garda na zmrzku a zpátky. Za půjčení speedboat na 2 hoďky jsme zaplatili 100 euro. A upřímně – hoďka by příště fakt stačila. 😀
6. Půjčit si windsurf, kitesurf, kajak nebo paddleboard
To jsme během našeho výletu na Gardu nestihli, ale necháváme si tenhle plán na příště. Obdivovala jsem z lodi především kitesurfery, ale nejprve začnu trénovat asi spíš ty kliky… Mimochodem – jednu velkou půjčovnu jsme viděli právě v Malcesine, ale podle mapy by jich tam mělo být dalších minimálně sedm.
7. Půjčit si skútr
Ideálně Vespu, samozřejmě 😀 Půjčili jsme si skútr a během jednoho dne objeli celé východní pobřeží. Zastavovali jsme se v městečkách na kafe a na zmrzku a párkrát vyjeli serpentinama i na nějaké ty výhledy. Stroj jsme si půjčili od správňáckého páru v Torbole, který bych tu taky ráda zmínila a půjčovnu doporučila. Měli u půjčovny bezplatné parkoviště na auta (a věřte mi, že to je v Torbole fakt velká vzácnost) a jejich přístup byl fakt milý. Za půjčení 125 CC skútru na 10 hodin jsme zaplatili 57 euro.
8. Jít na pláž
Na Gardě se můžete koupat snad všude – v jezeře, řece nebo hotelovém bazénu. Kolem Gardy je spousta veřejných pláží, které byly teda ale v srpnu obsypané lidmi. Nechcete se mačkat s lidmi na jediném metru čtverečním stínu na pláži? Najděte si, zda některý z okolních hotelů nenabízí placený vstup k bazénu nebo na svou soukromou pláž. Já jich třeba okolo Rivy pár našla, i když jsme to nakonec nevyužili. Šli jsme se vykoupat do řeky u nás v Arco a lepší zchlazení v horkém dni neznám.
Kde jsme bydleli
V městečku Arco v apartmánu v domě Cassa Dei Maestri. A já bych tu teď chtěla chvíli pět ódy na oboje.
Arco
Je městečko na severu Gardy. Leží na břehu průzračné řeky obklopené horami. Podél řeky se po cyklostezce dostanete po zhruba šesti kilometrech do vedlejšího města Torbole a taky přímo do Riva del Garda. Arco je město horalů. Na každém rohu tu můžete koukat do vitrín obchodů s horolezeckým vybavením a taky je kousek odsud spousta ferrat a horolezeckých cest. Kromě silného sportovního ducha má tohle město ale pořád tu romantickou italskou atmosféru. Historické centrum, které je co do velikosti asi jako Kampa, večer žije a najdete tu spoustu úctyhodných restaurací. V Arco mají krásnou zříceninu hradu. Doporučujeme vyškrábat se na ni na zlatou hodinku. Výhled je z ní fakt krásný a za odměnu si tu můžete dát drink.
Cassa Dei Maestri
Je dům se šesti novými apartmány přímo v srdci Arco. Původně to byl dům dvou místních učitelů, kteří dlouhá léta učili v místní škole. I proto jsou apartmány očíslovány jako třídy – 1.A, 1.B, 1.C… A řeknu vám, je to designovka. Bydlíte navíc v úplném centru města tak to máte ráno pro kafe nebo večer na večeři jen pár kroků. A to se na takové dovolené á la soustředko, fakt hodí. Co nás ale naprosto odzbrojilo, byl přístup lidí, kteří apartmány pronajímají a to jsem už zažila spoustu „amazing“ míst.
Recepce se nachází ve Villa Italia. Kdykoliv jsme se tam zastavili, ať už to bylo po příjezdu, zaplatit ubytování nebo při check-outu, pokaždé nám nabídli posezení, vodu, kávu, čaj nebo limonádu. Se zájmem se ptali, co plánujeme podniknout, doporučili nám nejlepší půjčovnu kol ve městě, zařídili nám parkování kdekoliv na modré za 1euro na den a vždycky nás svým nevtíravě milým přístupem moc potěšili. Na rozloučenou jsme dostali s sebou na cestu vychlazenou vodu a taky nabídku lepší ceny při příštím pobytu. Boží! Příště bydlíme na Gardě rovnou ve Villa Italia, protože na takhle všímavý a milý lidi člověk narazí velmi vzácně. Doporučujeme!
Kde jsme jedli
Takhle – v Itálii se snad nemůžete nikde najíst blbě. Pokud bych vám ale měla doporučit jedno jediný místo, tak to bude restaurace Ai Conti přímo v Arco. Pokaždé jsme si museli na stůl počkat, ale stálo to za to! Mně tu nejvíc chutnalo carpaccio. Dělají ho totiž s fazolemi, rukolou a nakládanou cibulkou. Fakt to bylo dobrý! Ale Gabiho zhodnocení „ta pizza má velmi blízko pizze z Winefoodu“ dokazuje, že i v Praze najdete nefalšovaný kus Itálie.
Tipy na cestu
Přespání v Mnichově
Tohle je nás nový hack. Dlouhé cesty jsme si začali dělit v Mnichově. Vyrážíme po práci a do Mnichova se tak člověk dostane někdy mezi desátou večer a půlnocí. Hotel Beckenlehner, kde přespáváme, je jen kousek od dálnice a dostanete se do něj v jakoukoliv noční hodinu. (Instrukce ke vstupu vám zavolají ten den odpoledne.) Dělají tu docela obstojný snídaně, mají moc dobrý kafe a dvojlůžák se snídaní tu vyjde asi na 2300 Kč / noc.
Mýto v Brenneru
Abychom neztráceli čas placením mýta v Brenneru a nákupem rakouské dálniční známky na benzince, zaregistroval se Gabi na webu Asfinag.at jako právnická osoba. Jedině tak jde totiž koupit dálniční známka nebo průjezd Brennerem online a to méně než 14 dnů před plánovaným odjezdem.
Covid opatření
Německo
Protože jsme přespávali v hotelu v Mnichově, nechali jsme si udělat těsně před odjezdem antigenní testy. Ty po nás pak chtěli na recepci. Všude v Německu se v uzavřených prostorách v současnou chvíli nosí respirátory.
Itálie
Před příjezdem do Itálie je nutné vyplnit příjezdový formulář. Na hotelu po nás chtěli pouze čestné prohlášení o bezinfekčnosti. Ve vnitřních prostorách restaurací nebo památkách už ale vyžadovali „green pass“.
V případě, že ještě nejste plně očkovaní a potřebujete si například v průběhu pobytu nechat udělat antigenní nebo PCR test, je to docela prekérka. V Arco se testovalo pouze v jedné lékárně a to po předchozí rezervaci termínu. Při naší snaze si termín rezervovat, bylo volno až za dva dny. Další možností pak je podstoupit test ve větší Riva del Garda, kde je dokonce jedno místo, kde nepotřebujete rezervaci. Je však nutné počítat s tím, že si člověk vystojí frontu. Ti s ukončeným očkováním tohle řešit nemusí a s green passem se dostanou takřka kamkoliv. V Itálii se v současné době nosí v uzavřených prostorách roušky.
Bylo krásný zase na pár dnů odjet do hor a zároveň si užít slunce a dobrého vína. Severní pobřeží Lago Di Garda je v tomhle fakt unikátní. Přes den vypotíte duši z těla a večer můžete, holky, nazout podpatky a vyrazit na aperitivo jako někde na riviéře 🙂
Snad vám můj cestovní deníček příjde vhod a třeba se někdy na Gardě potkáme.
P.
