„Ve středu 27.července si ve Stromovce zkusím zaběhnout maraton. Jsi první, komu to říkám, tak to nikde neprozraď. Je to takový můj první pokus, víš jak, takový ďábelský plán,“ řekl mi táta asi před měsícem. Srdce mi poskočilo. Nejdřív strachem, jako pokaždé, když slyším ten jeho „ďábelský plán“ a pak radostí, že ho to pořád baví a překonává hranice, kterých nedosáhne většina z nás. Můj táta, kromě toho, že dnes s úsměvem zaběhl skoro 30 kilometrů (maraton si prý nechá na víc slunečný den), tak se taky zapsal na svůj čtvrtý půlmaraton. Je to taková jeho narozeninová tradice. Nechápu, kde se v něm ta výdrž bere. Ta vytrvalost, se kterou každý rok sráží svůj čas o nezanedbatelné minuty. A já se snažím být pokaždé u toho, kdy dobíhá cílovou rovinku. A přeju si, abych měla taky takovou vůli. A to nejen ve sportu.
Máte taky svou cílovou rovinku? A jak jste na tom s pevnou vůlí? Tipy, triky, rady a návody jak na to…všechno beru 🙂
