Do Brd se vracíme co každý druhý víkend. Tentokrát jsme se rozhodli prozkoumat uzavřený areál zpustlé a opuštěné protiletadlové raketové základny u Dobříše. Kolem dokola se táhne 3 metry vysoká betonová zeď nebo dřevěný plot a vstup do objektu je zakázán. A protože já jsem člověk, co nechodí ani na červenou, chápete, jak špatně mi z týhle naší nelegální výpravy bylo. Objevili jsme tam ale spoustu tajemných zákoutí a nádherných výhledů, takže pokud ve vás taky vítězí zvědavost nad respektováním cedulí, tak pssst a následujte mě.
Tahle oblast 11 hektarů velká sloužila jako vojenská základna mezi lety 1985 a 2001. Už tehdy se jí přezdívalo Klondajk. Proč? Na to se musíte zeptat spíš nějakého pamětníka.
Protiletadlová raketová základna na svém území ukrývala rakety dalekého doletu S-200. Jakoby…to taky nevím, co je, ale někomu tahle informace třeba přijde užitečná 🙂 Všechny ostatní by mohlo zajímat třeba to, že se tady kromě bunkrů pro uschování raket a 20metrových betonových ramp pro radiolokátory, které měly navádět raketu na cíl, nacházely kasárna, kuchyně a nebo třeba posilovna či dokonce kino.
Když byla základna v roce 2001 zrušena, připadl a většina pozemků nazpět do vlastnictví šlechtickému rodu Colloredo-Mansfeldů. Dnes se v části s bývalými bunkry a sklady pro rakety nachází obora a v části, kde dříve bývaly ubytovny, je vědecko-technický park. Ten se prý podílí na vývoji 3D kovů, výzkumu využívání odpadních vod, vývoji bezpilotního letadla nebo přeměně bioodpadů na biopalivo.
V areálu mi zůstával rozum stát nad tím, co všechno si už odsud zvládli lidé odnést. Vypáčili skleněné tabule v oknech, odnesli vše, co bylo kovové a rozebrali dokonce i pojistky. V budovách jsou stopy po bivakování stejných zvědavců, jako jsme my, graffiti vernisážích a nebo po airsoftových cvičeních.
Budovy jsou kupodivu stále v relativně dobrém stavu. Ale ani tak člověk neví, kdy na něj může upadnout kus stropu. Procházeli jsme jednu po druhé a jen trnuli, kde na nás někdo vybafne. Atmosféra by se tady dala krájet.
Tenhle výlet do Brd tentokrát o dost jiný. Hodně tajemný, trochu děsivý a rozhodně zapamatovatelný. Opět vychytali nádherné počasí, které se do tohohle prostoru ale vlasně vůbec nehodilo. Pokud milujete urbex a chcete pořídit tajemné postapokalyptické fotky, vydejte se sem spíš za pořádné mlhy. No a kdyby vás o tomhle místě zajímalo víc, dávám na závěr odkaz na pořádně detailní článek, na který mne přivedl web Postapo 🙂 Klikejte TADY.
Holka z bunkru
