Červeným vláčkem srkz na skrz Švýcarskem

Jízdu Glacier Expresem jsem na svém bucket listu měla hodně dlouho. Byl to jeden z těch snů, o kterých jsem věděla, že si je splním až za dlouho, až budu velká. Představovala jsem si, jak projíždím zasněženou krajinou švýcarských Alp a ukusuju u toho Gruyére. Jenže cena jízdenky mi vždycky připadala astronomická a tak jsem tenhle sen odložila na později. Kdo by to byl tušil, že si ho splním už letos.

Když jsme zrušili naši listopadovou cestu do Maroka, vzpomněla jsem si na tenhle svůj sen o červeném vláčku a začala googlit. Shodou náhod jsme zrovna měli v hledáčku i švýcarský kanton Graubünden, který objevil zase Gabi. Oslavný taneček jsem začala tančit ve chvíli, kdy jsem objevila, že v Graubündenu jezdí Bernina Express, který je navíc o půlku levnější, než proslulý Glacier Express. Nástupní stanice je navíc v St.Moritz, o kterém jsem doposud také jen slyšela. Takže cíl našeho týdenního roadtripu byl jasný. V St. Moritzi jsme strávili tři dny a Graubünden prohlásili za nejkrásnější navštívené místo tohoto roku.

Výhledy z Bernina Expressu se s těmi ze slavnějšího Glacier Expressu rvou o první místo

Na trase Bernina Expressu vystoupáte během tří hodin až k ledovci a skončíte u hranic s Itálií o několik stovek metrů níže. Na trase projedete 55 tunelů a 196 mostů. Nejvýše na trase je Ospizio Bernina ve výšce 2253 m.n.m. Zastávku jsme si v téhle části trasy udělali i my a dokonce se vyvezli jednou z mála otevřených lanovek v té době nahoru do téměř 3000 m.n.m.

Trať ze švýcarského Thusis do italského Tirano se nazývá Rhaetian Railway nebo taky Albula Rail Road a patří mezi světová dědictví UNESCO. Během jízdy uvidíte nádhernou, ničím nenarušenou krajinu. A to se mi tu líbilo ze všeho nejvíc. Rakouské Alpy, které znám řekla bych, už docela dobře, jsou většinou protkané domy a domky, staveními nebo přinejmenším alespoň salašemi. Tady nebylo nic. Jen holé hory pod bílou pokrývkou sněhu a ledu.

A jedna železniční trať vlnící se jako had pod nimi.

Švýcarské ceny nemusí být astronomické, když víte, jak na to

Naší cestě červeným vláčkem ale předcházela sofistikovaná rešerše, propočty a náročné rozhodování, které lístky teda koupíme. Přece jen Švýcarsko není lacinný kraj a náš budget je ještě stále omezený.

Dlouho jsme přemýšleli, jaký lístek na vlak si v St.Moritz koupíme. Švýcarské ceny jsou astronomické. Bernina Express, který jsme měli v hledáčku, je druhý nejznámější express hned po Glacier Expressu. Albula Bernina Road má 130 km. Vede, jak už jsem psala výše, z městečka Chur až do italského městečka Tirano a projet ji trvá 4 hodiny. Cena zpátečního lístku na Bernina Express dost lítá. Nás by mimo sezonu jeden lístek stál 120 CHF (2750 CZK).

Zjistili jsme ale, že místní osobní vlak jezdí úplně stejnou trasu jako Bernina Express. Jediný rozdíl je v tom, že v něm nemáte jisté místo, což ale mimo sezonu nevadí. Cena zpáteční jízdenky je o něco přívětivější, než Bernina Express. Když jsme hledali spoj St.Moritz – Tirano (60 km, cca 3 hodiny jízdy), jízdenka pro jednoho by vyšla na 62 CHF (1413 CZK).

No a pak je tu ještě takzvaný World Heritage Pass. To je jízdenka, v rámci které můžete využívat všechny osobní vlaky v Graubündenu po dobu 2 dnů (kromě Bernina Expressu samozřejmě). Úplně super na ní je to, že můžete z vlaku kdykoliv a kdekoliv vystoupit, pokochat se nebo udělat malý výlet a pak naskočit do dalšího spoje. V tom je velký rozdíl od Bernina Expressu, kde sice máte své jisté místo, ale vystoupit za jízdy nemůžete, protože jinak vám jízdenka propadne. World Heritage Pass nás vyšel na 72 CHT (1641 CZK) na osobu.

Moc tedy nechápu výhodu Bernina Expressu (potažmo Glacier Expressu), protože jezdí na stejné trase jako ostatní vlaky a jediná výhoda je asi v tom, že má panoramatická okna o 30 cm vyšší, vyleštěnější a můžete říkat, že jste jeli Expressem. Na druhou stranu my jsme sice měli celý vagon pro sebe, v sezoně tomu tak ale být nemusí.

Kdybyste i přes to chtěli jet Bernina Expressem, mám v rukávu ještě jeden tip. Existují takzvané Last Minute jízdenky, které vyjdou na 69 CHF (1572 CZK) na člověka. Musíte je ale koupit online a mít vytištěné na papíru. O tom, že na tuhle jízdenku ale nemůžete po trase nikde vystoupit už jsem psala…

Odbočili jsme do nebe a zdaleka ne náhodou

Během naší cesty ze St.Moritz do Tirana jsme vystoupili v té nejhezčí části trasy na stanici Bernina Diavolezza a vyvezli se lanovkou do téměř 3000 m.n.m. chytat ty nejkrásnější výhledy. Rozhled na holé hory zaspané sněhem bez sebemenší známky civilizace za těch 36 CHF (820 CZK) stál. Na Diavolezze se dokonce v tu dobu už lyžovalo, ale lyžařů tu s námi bylo pět a půl. Dělili se o dvě sjezdovky a jednu lanovku. Pokochali jsme se výhledy, Gabi mi nasypal sníh za triko, takže jsme splnili vše, co jsme od výletu k ledovci čekali a mohli jsme pokračovat v naší krasojízdě směr hranice s Itálií.

Když jsme dorazili do Tirana, pochopili jsme, jak velký rozdíl může být v nátuře lidí i když od sebe žijí jen pár kilometrů daleko. Zatímco ve Švýcarsku vše šlapalo jako švýcarský hodinky, v Itálii to vypadalo jako po vymření. Městečko bylo v půl třetí odpoledne prázdné a kavárny a restaurace zavřené. Až na jednu. Naštěstí jsme zase měli kliku, protože šlo nejspíš o nejlepší kavárnu široko daleko. Káva v ní byla nejen tisíckrát lepší, než ve Švýcarsku, ale taky tisíckrát levnější. Vyrovnala jsem hladinku kofeinu a nasedli jsme na vlak zpátky do St.Moritz. Tentokrát už ale za tmy.

Cestu červeným vláčkem po švýcarských Alpách prohlašuji za výlet roku 2018

Nejen pro ty výhledy, ale taky proto, že byl spontánní. Vždycky jsem si říkala, že si tenhle sen o jízdě Glacier Expressem kvůli té šílené ceně splním nejdřív tak v pětačtyřiceti. A najednou jsme vybírali jízdenku! Navíc se mi oblast Graubündenu líbila víc než okolí Matterhornu a to Matterhorn miluju. Gabi se do okolí Graubündenu zamiloval taky a to kvůli tomuhle videu Dannyho Macaskilla, tak na něj mrkněte, protože přesně takhle krásný to tam je! 🙂