Omán, země na jihovýchodě Arabského poloostrova, si získala moje srdce na konci minulého roku. Ale budu upřímná – byla to láska až na druhý pohled. Když jsme šli večer po příletu hledat místo na večeři, byla jsem v rozpacích a taky trochu nedůvěřivá. Naštěstí jsem velmi brzy pochopila, že kouzlo Ománu, jeho přírody, architektury i obyvatel, se ukrývá pod slupkou.
Tak třeba taková Státní opera
Přicházíme k budově z bílého kamene, která nás v poledním slunci oslepuje. Impozantní stavba se zrcadlí v naleštěné podlaze nádvoří a my ji máme prakticky celou pro sebe. Obdivujeme čistotu každého koutu téhle památky a já si představuju, jak to tu asi vypadá, když sem přijíždí státní návštěvy pro kousek kulturního zážitku.
Procházíme podloubím a míjíme malé dřevěné dveře. „Co za nima asi je?“ přemýšlím a jako vždycky tahám za kliku. A ono to jde! Dveře se otevírají a my vcházíme do menší lobby, která vypadá jako v tom nejluxusnějším hotelu. Pár dalších turistů, kteří nás zbystřili, dobíhají zavírající se dveře a za chvíli už se všichni přidáváme k probíhající prohlídce Opery. Ještě, že beru za každou kliku, co vidím. Protože vchod nebyl nijak označený. Žádný ceník vstupenek, žádné cedule, žádné pohlednice a suvenýry. Díky Bohu.
Vcházíme do velké lobby Opery, odkud se vchází do hlediště a na balkony a mně padá brada. Naposledy jsem takhle ohromená byla ze Sagrada Família. „Gabi, tohle je asi nejkrásnější interiér, co jsem kdy viděla…“ Mám slabost pro Orient a fotím si tu každý detail.
Náš průvodce je laskavost sama. Mile nás přivítal na již probíhající prohlídce a teď nám opakuje, co už bylo řečeno. V dlouhém tradičním bílém oděvu, který se nazývá dishdasha (nebo také thawb) a turbanu působí velmi elegantně, až si připadám trochu nepatřičně.
Vcházíme do hlediště, kde zrovna probíhá příprava na večerní představení. Z toho množství mahagonového dřeva až zrak přechází! Průvodce nás zahrnuje detaily o technickém vybavení jeviště. Nejvíc pyšný je na to, že první balkony hned u jeviště mohou být hydraulicky posunuty vpřed nebo vzad, v závislosti na potřebách divadelního představení a to až o 5 metrů. Celý prostor má perfektní akustiku a vystupovat tady musí být zážitek jak pro diváky, tak pro vystupující.
Každé sedadlo má před sebou malý display, na kterém diváci vidí titulky k představení v jazyce, který si zvolí.
Ománci jsou na svou Operu náležitě pyšní
Byla otevřena teprve nedávno, v roce 2011, a je největší operní budovou na Arabském poloostrově. Nachází se v prestižní čtvrti Shati Al-Qurm v Muscatu. Nedaleko je krásná pláž a taky diplomatická čtvrť. Bylo to asi jediné místo v Ománu, kde jsme viděli lidi v plavkách. Ománci se zásadně nesvlékají a v moři nekoupou, ale mezinárodní charakter diplomatické čtvrti dělá z této pláže výjimku.
Státní opera má kapacitu 1 100 sedadel a je vybavena nejmodernější technologií. Třeba pohyblivé hlediště nebo 15 metrů vysokou scénu.
Domácí scénu zde má operní soubor – Orchestr Státní opery v Muscatu, který je složen z ománských hudebníků a dirigentů. Ten často spolupracuje s mezinárodními umělci a produkcemi.
Kromě vystoupení nabízí Státní opera také programy pro vzdělávání a rozvoj umění v Ománu. Třeba dílny pro studenty, různé lekce a workshopy nebo významné kulturní a společenské akce.
Pokud byste chtěli Operu vidět v akci, můžete si koupit lístky už od cca 750 Kč (v nejvyšším patře s omezeným výhledem) nebo za 2500 Kč dole v hledišti. Dámy by měly přijít v dlouhých šatech s dlouhými rukávy a zahalenými vlasy. Pro pány je v Opeře k dispozici půjčovna společenského oděvu včetně turbanu. Snažila jsem se Gabiho přesvědčit, ale marně. Tak třeba příště…
Tip na závěr
Pokud se do Opery vydáte, nebojte se vzít za kliku a taky se sem vydejte ještě jednou večer. To je úplně jiná podívaná!
