Léto 2023 jsme odstartovali jednou skvělou garden party. Když se mě lidé ptají, jaká byla, odpovídám, že boží, pohodová a přesně taková, jakou jsme ji chtěli. A to i navzdory tomu, že jsem svatební ráno začínala Coldrexem v posteli.
-
-
Můj listopadozeninový den
S Gabrielem máme takovou krásnou tradici a já se peru za to, abychom si ji udrželi co nejdéle. Navzájem si vymýšlíme narozeninové dny. Program takového dne je samo sebou tajný a oslavenec se ho dozvídá až v jeho průběhu. Já vám dnes povím, jaký byl ten můj poslední, vlastně už sedmý!
-
Snídaně v The Mail Room Bistro
Nedávno otevřené The Mail Room bistro jsem byla otestovat s kamarádkou. Nadchlo nás především svou lokalitou jen pár kroků od Karlova mostu v zapadné klidné uličce. Podívejte se na fotky.
-
Deset věcí, které se udály za poslední půl rok
"Milá studentko, s radostí vám oznamujeme, že jsme váš výkon ohodnotili známkou výborně." Musím rychle zamrkat, aby nebylo vidět, že mi málem ukápla slza. Panejo. Mám to za sebou.
-
Bílá čokoláda je taky čokoláda
Nedávno jsme navštívili degustaci čokolády. A kromě toho, že jsme do sebe během pár hodin dostali asi 100 gramů té nej čokolády ze světa, dozvěděli jsme se taky spoustu zajímavostí.
-
Stay focused
„Stay focused.“ Poslední dobou je to skoro moje heslo. Kdybych ho měla spojený s nějakou děsně epickou událostí, asi bych si ho nechala vytetovat na zápěstí. To ale naštěstí zatím nehrozí. V době, kdy nás neustále někdo nebo něco vyrušuje, je ze všeho nejvíc důležité soustředit se pouze na jednu věc a nenechat se vykolejit. Ať už se jedná o seminárku do školy, pracovní úkol, novoroční předsevzetí nebo dlouhodobý cíl. Jako člověk, který by se hned teď nejradši přihlásil do kurzu čínštiny, šití, kickboxu a vaření zároveň jsem přesně ten, kdo by si motto „stay focused“ možná na tu ruku fakt vytetovat měl. Kolem nás je tolik lákadel a jen málokdo jim…
-
Času máme každý stejně. Je jen na nás, jak s ním naložíme
Určitě to taky znáte. Nedokážete se soustředit na to, co zrovna děláte. Těkáte očima z displaye počítače na ikonu nepřečtených e-mailů, na papír se seznamem úkolů a pak se snažíte vzpomenout, co že jste to před chvilkou začali dělat. E-maily ve vaší schránce se hromadí rychlostí 10 úkolů za hodinu. Nevíte, kam dřív skočit, i když jste k židli jako přikovaní. Tuhne vám za krkem, nemůžete dýchat a už zase jste se přistihli, jak se snažíte rozpomenout, který z té hromady úkolů máte právě rozdělaný. Někdy je toho na mě prostě moc. Žiju tři životy paralelně vedle sebe. Život studentky, co se snaží prolézt vysokou školou bez ztráty sebeúcty. Život…
-
Co jsem darovala k Vánocům
Tak to máme zase za sebou. V lednici zbytky salátu, na stole spousta nesnědeného cukroví. „Proč to nejíte? Vezměte si ještě,“ nabádají maminky a babičky. V televizi pohádky, venku sychravo, na plotně čerstvě uvařená káva, nohy nahoře…? Alespoň u nás to tak teď vypadá. Letošní svátky jsem se nejvíc těšila na reakce mamky, taťky a ségry až si rozbalí pod stromečkem dárečky, které jsem pro ně vymyslela. 🙂 Určitě víte, že nejradši ze všeho dávám zážitky. Se ségrou jsme si pro naše letos vymyslely trochu dobrodružnější výlet než wellness na horách, a tak je na konci června vyšleme na prodloužený víkend do teepee. Spát budou v dřevěném teepee, snídat na terase,…
-
I need Book Therapy
Považujete se za estéty? Zajímáte se o umění? Milujete design? Chodíte na vernisáže? V cizím městě automaticky zamíříte do galerie moderního umění? Vévodí vaší kuchyni raw, vegan, skandinávská nebo španělská jídla? Kupujete si SOFFA magazín? A propadli jste minimalismu? Pak čtěte dál. V listopadu vznikl v Římské ulici super prostor. Knihkupectví pro fajnšmekry. V malém, čistém prostoru najdete knížky o moderním umění, designu, architektuře, spoustu knih o vaření nebo s gay tématikou. Je tu také koutek s dětskými knihami, které si díky nápaditým ilustracím zamilují i dospělí. Bohužel je však většina z nich v angličtině. A co je na Book Therapy jedinečné? „Vybíráme sem knížky, které bychom si koupili my…
-
Náš první orienťák
„Má být pod nulou, vždyť umrznem!“ „Třeba napadne spousta sněhu a oni to zruší!“ „Myslim, že na mě něco leze, určitě na mě něco leze, takhle nemůžu běžet.“ „Je ti jasný, že teď už se z toho nemůžeme vykroutit?“ Máme za sebou svůj první orienťák. Vyběhli jsme s velkýma očima, divným kolíkem na prstě a s neznalostí značení tras nebo posloupnosti kontrol a doběhli s výrazem překvapení, jazykem na vestě (alespoň já) a tak vysokou hladinou endorfinů v krvi, že by se nevešla do zdravotnických tabulek. „Půjdem, je ti jasný, že celou dobu půjdem?“ říkal mi ještě před startem Gabi. Snažila jsem se ho přesvědčit, že to bude sranda, zas…