Nedávno otevřené The Mail Room bistro jsem byla otestovat s kamarádkou. Nadchlo nás především svou lokalitou jen pár kroků od Karlova mostu v zapadné klidné uličce. Podívejte se na fotky.

"Milá studentko, s radostí vám oznamujeme, že jsme váš výkon ohodnotili známkou výborně." Musím rychle zamrkat, aby nebylo vidět, že mi málem ukápla slza. Panejo. Mám to za sebou.

Nedávno jsme navštívili degustaci čokolády. A kromě toho, že jsme do sebe během pár hodin dostali asi 100 gramů té nej čokolády ze světa, dozvěděli jsme se taky spoustu zajímavostí.

“Stay focused.” Poslední dobou je to skoro moje heslo. Kdybych ho měla spojený s nějakou děsně epickou událostí, asi bych si ho nechala vytetovat na zápěstí.  To ale naštěstí zatím nehrozí. V době, kdy nás neustále někdo nebo něco vyrušuje, je ze všeho nejvíc důležité soustředit se pouze na jednu věc a nenechat se vykolejit. Ať už se jedná o seminárku do školy, pracovní úkol, novoroční předsevzetí nebo dlouhodobý cíl. Jako člověk, který by se hned teď nejradši přihlásil do kurzu čínštiny, šití, kickboxu a vaření zároveň jsem přesně ten, kdo by si motto “stay focused” možná na tu ruku fakt vytetovat měl. Kolem nás je tolik lákadel a jen málokdo jim…

Určitě to taky znáte. Nedokážete se soustředit na to, co zrovna děláte. Těkáte očima z displaye počítače na ikonu nepřečtených e-mailů, na papír se seznamem úkolů a pak se snažíte vzpomenout, co že jste to před chvilkou začali dělat. E-maily ve vaší schránce se hromadí rychlostí 10 úkolů za hodinu. Nevíte, kam dřív skočit, i když jste k židli jako přikovaní. Tuhne vám za krkem, nemůžete dýchat a už zase jste se přistihli, jak se snažíte rozpomenout, který z té hromady úkolů máte právě rozdělaný. Někdy je toho na mě prostě moc. Žiju tři životy paralelně vedle sebe. Život studentky, co se snaží prolézt vysokou školou bez ztráty sebeúcty. Život…

Tak to máme zase za sebou. V lednici zbytky salátu, na stole spousta nesnědeného cukroví. “Proč to nejíte? Vezměte si ještě,” nabádají maminky a babičky. V televizi pohádky, venku sychravo, na plotně čerstvě uvařená káva, nohy nahoře…? Alespoň u nás to tak teď vypadá. Letošní svátky jsem se nejvíc těšila na reakce mamky, taťky a ségry až si rozbalí pod stromečkem dárečky, které jsem pro ně vymyslela. 🙂 Určitě víte, že nejradši ze všeho dávám zážitky. Se ségrou jsme si pro naše letos vymyslely trochu dobrodružnější výlet než wellness na horách, a tak je na konci června vyšleme na prodloužený víkend do teepee. Spát budou v dřevěném teepee, snídat na terase,…

Považujete se za estéty? Zajímáte se o umění? Milujete design? Chodíte na vernisáže? V cizím městě automaticky zamíříte do galerie moderního umění? Vévodí vaší kuchyni raw, vegan, skandinávská nebo španělská jídla? Kupujete si SOFFA magazín? A propadli jste minimalismu? Pak čtěte dál. V listopadu vznikl v Římské ulici super prostor. Knihkupectví pro fajnšmekry. V malém, čistém prostoru najdete knížky o moderním umění, designu, architektuře, spoustu knih o vaření nebo s gay tématikou. Je tu také koutek s dětskými knihami, které si díky nápaditým ilustracím zamilují i dospělí. Bohužel je však většina z nich v angličtině. A co je na Book Therapy jedinečné? “Vybíráme sem knížky, které bychom si koupili my…

“Má být pod nulou, vždyť umrznem!” “Třeba napadne spousta sněhu a oni to zruší!” “Myslim, že na mě něco leze, určitě na mě něco leze, takhle nemůžu běžet.” “Je ti jasný, že teď už se z toho nemůžeme vykroutit?” Máme za sebou svůj první orienťák. Vyběhli jsme s velkýma očima, divným kolíkem na prstě a s neznalostí značení tras nebo posloupnosti kontrol a doběhli s výrazem překvapení, jazykem na vestě (alespoň já) a tak vysokou hladinou endorfinů v krvi, že by se nevešla do zdravotnických tabulek. “Půjdem, je ti jasný, že celou dobu půjdem?” říkal mi ještě před startem Gabi. Snažila jsem se ho přesvědčit, že to bude sranda, zas…

až do svých 23 let jsem nesnášela svoje jméno. Pak jsem nastoupila do své první práce, mezi další dospěláky a zjistila, že neutrální Pavla je vlastně docela fajn varianta. (Za oslovení “Pavli” připisuji každému plusové body) bojím se tmy a to tak, že když se jednou za rok stane, že přespávám doma sama, můžete si být jistí tím, že minimáně jedno světlo zůstane po celou noc rozsvícené a já usnu až kolem čtvrté ráno když vypiju moc kafe, můj hlas automaticky přeskočí o dvě oktávy výš. Nechápu to. Nesnášim to. víno mě uspává, takže pokud si na party dám limonádu, berte to jako znamení, že se s vámi chci fakt bavit a…

Ani jsem se nestihla pořádně zasnít a je to tu. Pětadvacet. Ne, nemám depresi. Ne, nekoupila jsem si svůj první krém proti vráskám. Ne, nebyla party hard. Letošní narozeniny jsem strávila doma, a to je pro mě, holku, která je neustále v pohybu, vlastně docela exotika. Letošní narozeniny pro mě žádný velký zlom nepředstavují. Ale pro desetiletou Pavlínku je to docela velká věc. Ta malá holka si často před usnutím představovala, jaké to asi bude, až bude veliká. A veliká znamenalo “až jí bude pětadvacet”. Snažila se uspíšit čas, jak nejvíc to šlo. Nezlobím se za to na ní. Evidentně věděla, že čím bude starší, tím víc si to tu…