Času máme každý stejně. Je jen na nás, jak s ním naložíme

Určitě to taky znáte. Nedokážete se soustředit na to, co zrovna děláte. Těkáte očima z displaye počítače na ikonu nepřečtených e-mailů, na papír se seznamem úkolů a pak se snažíte vzpomenout, co že jste to před chvilkou začali dělat. E-maily ve vaší schránce se hromadí rychlostí 10 úkolů za hodinu. Nevíte, kam dřív skočit, i když jste k židli jako přikovaní. Tuhne vám za krkem, nemůžete dýchat a už zase jste se přistihli, jak se snažíte rozpomenout, který z té hromady úkolů máte právě rozdělaný.

Někdy je toho na mě prostě moc. Žiju tři životy paralelně vedle sebe. Život studentky, co se snaží prolézt vysokou školou bez ztráty sebeúcty. Život holky, co se snaží vydobýt si svoje místo v pracovním světě leadů, call-me-backů, impresí a konverzí. Život snílka, který neustále plánuje další a další cesty, výlety a dobrodružství a vymýšlí si milion aktivit, které pak můžou za ten bordel v bytě a spánkový deficit.

Proto jsem začátkem tohoto roku zařadila na nižší rychlost a učím se soustředit vždy jen na jednu věc. Učím se říkat “ne”. Učím se být alespoň jeden večer v týdnu doma. A ač to zní neuvěřitelně, učím se i být offline. Už je to půl roku, co jsme se rozhodli dát životu v zahraničí ještě nějaký ten čas. Do Skandinávie jsme neodjeli, zato ona přijela k nám domů. Konečně jsme totiž našli pevnou půdu pod nohama a konečně jsme si mohli vytvořit ten “náš domov”. Místo, které bude naším basecampem. Bez zbytečných věcí, které nepotřebujeme. Protože i přes všechny naše velký plány bude Praha vždycky naše základna.

Uvědomuju si, že čas, který tady na tom světě mám, je jen můj. A je pouze na mně, jak s ním naložím. Čas je drahá komodita, každý z nás vnímá jeho hodnotu jinak. Pokud vám někdo říká, že nemá na něco čas, znamená to, že to není jeho priorita. Času máme všichni stejně. To, jak ho trávíme, záleží na tom, jak máme nastavené priority. Nechodíte cvičit, protože jste dlouho v práci? Evidentě je pro vás důležitější kariéra, než dobrá fyzička. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Každý z nás má priority nastavené jinak. Vymlouvat se ale na to, že nemám čas, je prostě blbost. Protože to není o čase, ale o prioritách.

V příštím článku vám prozradím deset věcí, které mi pomáhají udržovat rovnováhu mezi těmi třemi paralelními životy.

Cvičení na závěr: napište si seznam svých priorit a porovnejte ho se svým kalendářem. Tak co? Věnujete nejvíc času tomu, co je pro vás nejvíce důležité?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.