Lifestyle

Náš Skandinávský příběh

Připadá mi, jako by tohle léto snad ani nebylo. Možná je to proto, že se žádné tropy, jako loni nekonaly, ale spíš to bude tím, že jsem už od konce června měla plnou hlavu jiných myšlenek. Ale začněme od začátku…

Srpen 2014

Sedím na rumunské koleji na posteli, která vrzá s každým mým pohybem. Je tu nesnesitelné vedro a proto jsou všechny dveře otevřené. Holky z mého pokoje jsou někde v trapu a z vedlejších pokojů slyším sem tam hudbu, ale vesměs je tu až podezřele klid. Jak by taky ne. Tahle kolej ožívá až kolem desáté večer. Sedím na posteli a procházím zahraniční univerzity. Uběhl teprve měsíc, ale s ostatními lidmi z celého světa už sdílíme víc, než jedno patro a sprchy. Mnohem víc. Právě oni mě motivovali splnit si jeden ze svých snů, který mám od tý doby, co mi bylo 17. Ukázali mi, že svět není tak velký, jak se zdá a že hranice neexistují. Děkuji za to Andree z Mexika, Hasanovi z Pakistanu, Vimarie z Porto Rica, Katherine z USA a spoustě dalších… Poprvé svůj nápad předhazuji Gabimu a ten nadšeně souhlasí. Ještě, že jsem ho našla. Kluka, co je ochotný pustit se se mnou do každýho mýho ztřeštěnýho nápadu.

Screen Shot 2016-08-23 at 12.04.11 AM

Prosinec 2014

Našli jsme svou vysněnou destinaci a tou je Švédsko. Probíráme se desítkami článků a odkazů a zjišťujeme, co musíme a nesmíme, potřebujeme a měli bychom…je toho moc. Nakonec zjišťujeme, že podat přihlášku k magisterskému studiu můžeme až v posledním semestru bc. studia. A vzhledem k tomu, že deadline pro podání přihlášek je 15.ledna, to nestihneme. Pro přijetí navíc potřebujeme složit TOEFL alespoň na 90 bodů a úroveň C1. A ani na ten jsme se doteď nepřihlásili. Povinností ve třeťáku je vedle práce a bakalářky dost a tak to odkládáme o rok. Prioritou pro nás je ukončit bakaláře a až pak budeme přemýšlet, co dál.

Duben 2015

Sedím v Podluhách, zavalená papíry, fixy a obavami. Můj prohlížeč padá pod tíhou otevřených tabů. Nedá mi to a já místo toho, abych psala bakalářku, projíždím weby snad všech evropských univerzit. Media management! Zaleskly se mi oči. Ale to se mi děje pokaždé, když se pro něco šíleně nadchnu. Tohle je přesně to, co jsem celou dobu hledala! Zběsile posílám desítky odkazů Gabimu do chatu, vytvářím tabulky, kam si píšeme své vysněné obory, zjišťuji kolik studium stojí a co je potřeba pro přijetí. Bakalářka počká, že jo…

Červen 2015

Zvládly jsme to! Jsme hvězdy! Slavím s Dančou úspěšně složené státnice a padá mi obrovský balvan ze srdce. Kdybych jen věděla, že na mě Gabi už dvě hodiny čeká před školou, aby mě mohl utěšit, kdyby to náhodou nedopadlo…

10003786_10206787992966945_2511177411837972742_o

Červenec 2015

Tohle léto jsme měli v plánu vyrazit na road trip po Skandinávii. Ale protože zrovna končím roční stáž v O2 a absolvuji pár pracovních pohovorů, jezdíme jen na víkendové výlety. Mám plnou hlavu toho, co budu dělat příští rok. Teda kromě toho, že budu studovat Nová média na UK. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi podaří dostat se mezi tuhle super partu. O tohle oboru jsem slyšela jen to, že je nový, hrozně zajímavý, ale že je těžké se tam dostat. Mám z toho šílenou radost, ale představa života ve Švédsku mě stejně pořád neskutečně láká.

Srpen 2015

Po úspěšných kamerovkách v České televizi, pohovoru v Nýdrle a Loreálu jsem se rozhodla zůstat v O2. Akorát namísto do šestého patra budu jezdit do sedmého. Nemůžu uvěřit, že mě chtějí v Onlinu! Mám strach. Ten ale bezpečně překonává odhodlání a obrovský nadšení z toho, co mě v následujícím roce čeká. Nová média ve škole a Social Media v práci? Jak je to možný, že se mi to povedlo takhle skvěle vymňouknout? Bez přemýšlení jsem kývla i na full time. “To zvládnu!” umínila jsem si.

12034291_467893286727076_1475620376566015762_o

Prosinec 2015

Jedu domů taxíkem z vánoční party Triadu. V mobilu mi blikne nový e-mail. Zběžně si všimnu popisku TOEFL v předmětu a zběsile ho otevírám. Proklikávám se do výsledků testu a opět se mi zalesknou oči. Vážně jsem to dala?! S téměř nulovou přípravou a knedlíkem v krku? Něco málo po půlnoci odemykám dveře bytu a běžím za Gabim. Je mi jedno, že už skoro spí. Potřebuju vědět jak dopadl, i když ve skutečnosti je mi jasné, že to dal na 100 %. “Kolik máš?” Jen se potutelně usměje a já mám sto chutí ho umačkat radostí.

Leden 2016

Zjišťujeme, co vše musíme odeslat do Švédska. Po nocích dáváme dohromady CV a motivační dopisy. Skenujeme diplomy a výpisy splněných předmětů ze SISu. Posíláme přihlášky do Stockholmu, Jönkopingu, Örebro a Malmö. 15. ledna posílám svou poslední přihlášku. Jinak to asi ani neumím. Na Gabiho narozeniny se jdeme podívat do Městské knihovny, kam přijeli lidé ze Southern University of Denmark představit studijní obory pro zahraniční studenty. Nadchlo nás to a čmajzli jsme rovnou dva study guides.

Únor 2016

Deadline pro podání přihlášek na dánské univerzity je 15.března a pro nás začíná druhé kolečko psaní CV, motivačních dopisů a vyplňování zdlouhavých formulářů na webové stránce, která vypadá jak z devadesátých let a každé dvě minuty padá pod náporem uchazečů. Někdy v tenhle moment jsem začala milovat SIS.

Březen 2016

Podáváme přihlášky do Aarhusu, Aalborgu, Odensee a Kodaně. 15.března posílám svou poslední přihlášku. Jinak to asi ani neumím.

Jaro 2016

Postupně nám chodí výsledky přijímacího řízení. Gabiho vzali do Aarhusu, ale mě ne. Mě vzali do Odensee, kam se zase nedostal Gabi. Smiřujeme se s tím, že zůstaneme v Praze. A říkáme si, že je fajn, že jsme to alespoň zkusili a dokázali si, že na to máme.

Červen 2016

Sedím v O2 Hubu a vyřizuji ranní e-maily. V tom si všimnu posledního upozornění z portálu pro přihlášky do Dánska. Urychleně to otevírám, abych se zbavila poslední nevyřízené přihlášky. Už ani nepočítám s tím, že by nám to mohlo vyjít. “Accepted” vidím blikat na displayi. Projíždím si zprávu o přijetí do Aalborgu. Nezaujatě, protože vím že tam se Gabi sice dostal, ale jeho obor se vyučuje v Kodani. Jenže ještě než zprávu zavřu, všimnu si poznámky v kolonce “místo výuky”. Píše se tam Kodaň! “Sbal se! Jedeme do Kodaně!”, píšu nadšeně Gabimu.

Jenže ještě než příjdu domů, moje nadšení opadává. Opravdu se mi chce odjet? Teď, když mám práci, která mě baví? Kde děláme velké věci? Díky které jsem se podívala na spoustu zajímavých konferencí? Kde jsem se během jednoho roku naučila děsně moc? Kde mám možnost podílet se na projektu, který ještě žádný operátor neměl odvahu udělat? Teď, když mám za sebou rok na škole, do které chodím fakt ráda? Kde jsem se naučila supercool věci, ke kterým bych jinak ani nepřičichla? Teď, když se Gabi našel ve své práci v KPMG, po které touží spousta absolventů VŠE? Od toho momentu už jsem v hlavě neměla nic jiného, než Dánsko. Gabi to nazval nejtěžším rozhodnutím, které v životě děláme. Já myslím, že příjdou těžší. Ale tohle nám každopádně dalo sakra zabrat.

Pokračování přístě.


It seems like this summer hasn’t even started. Maybe it’s because we haven’t experienced unbearable heat this year, but more probable is that my head was full of other thoughts this summer. Let’s start from the beginning…

August 2014

I’m sitting at Romanian dorm on my bed  that makes weird sounds with every move. It’s so hot in here that everyone has open door. Girls from my room went out and the only sound I hear is whisper from the hall. It’s suspiciously quiet in here. No wonder. This dorm wakes up at 10 PM. I’m sitting on my bed going through websites of foreign universities. It’s been only a month, but I share more than bathroom with all those people from all over the world. Much more. It’s them who motivated me to fulfill my dream. They showed me that world is not such a big place and that “boundaries” is just a word. Thanks goes to Andrea from Mexico, Hasan from Pakistan, Vimarie from Porto Rico, Katherine from USA and many many others. This is the first time I reveal my plan to Gabriel and he enthusiastically agrees. Thank God I’ve found a boy who is willing to realize every one of my crazy ideas.

December 2015

We have found our dream country which is Sweden. We are going through tens of articles and links and we are trying to figure out, what we must and can’t and can and mustn’t and should…it’s too much. Eventually we find out that it is possible to apply for Masters studies only when studying last semester of Bachelors. Which is something we won’t make. Deadline for applying is on 15th of January and we are beginning our last semester at the end of February. Plus we need to make a TOEFL to at least 90 points and level C1. And we haven’t sign up for that either. We have many responsibilities in our final year of Bachelors and finishing studies is a priority for us now. That is why we decide to postpone our plan by one year. 

April 2015

I’m sitting at my desk filled with papers, markers and worries. My browser collapses under the weight of open tabs. Instead of writing my final thesis I’m browsing through websites of european universities. Media management! My eyes glittered. That happens to me every time I enthuse for something that much. This is what I’ve been looking for the whole time! I’m sending tens of links to Gabriel and I’m trying to find out how much a study in Sweden costs and what we need to be admitted. Thesis can wait…

June 2015

We made it! I’m celebrating successful final exams with my friend and I feel a huge relief. If I only knew that Gabriel has been waiting for me two hours in front of the school in case my exams won’t go well.

July 2015

We were planning to go on a Scandinavian road trip this summer. But I’m finishing my internship at O2 and I am also attending few job interviews, which means we only spend weekends outside of Prague. My head is full of my plans for next year. I wouldn’t even tell that I’ll be lucky enough to be accepted to New Media Studies at Charles University. I’ve heard that it s a new programme, it’s very interesting and that it is hard to get to. I’m incredibly happy, but I still want to go to Sweden.

August 2015

I have successfully passed Kids TV show camera tests and interviews at Nydrle and Loreal. However I have decided to stay at O2. Instead of sixth floor I will stay at seventh. I can’t believe they want me in Online team! I’m scared, but my enthusiasm wins. I’t unbelievable how perfectly I managed to coordinate my life. New Media at school and Social Media as a work? I said yes without thinking to this full time job offer. “I can make it!” I promised to myself.

December 2015

I’m taking taxi to go home from Christmas party. Suddenly an e-mail notification comes to my phone. I notice “TOEFL” as the subject of the e-mail. I’m opening the email furious. My eyes have glittered again. Did I really pass it?! With almost no preparation and huge nervousness?!

January 2016

We are trying to find out what we need to send to Sweden. We write CVs and letters of intent at night. We scan our diplomas and transcripts of subjects. We send out applications to Stockholm, Jönkoping, Örebro and Malmö. I am sending out my last application on 15th of January . That’s just how I do it. We go to the meeting with people from University of Southern Denmark. We are thrilled that much that we take even two study guides.

February 2016

Deadline for applying to Denmark is on 15th of March. Which means another round of writing CVs and letters of intent and filling in forms on a website that looks like form 90s and collapses every 2 minutes. 

March 2016

We send out applications to Aarhus, Aalborg, Odensee and Copenhagen. I’m sending out my last application on 15th of March. That’s just how I do it.

Spring 2016

We are receiving results of admissions. Gabriel was accepted to Aarhus, but I wasn’t. I was accepted to Odense, but Gabriel hasn’t got in there. We are dealing with the fact that we will stay in Prague, however we believe that it was a great experience.

June 2016

I’m sitting at O2 Hub going through my morning e-mails. Suddenly an email from Denmark universities comes. I’m opening an email and I don’t even hope. I’m going through the e-mail and I notice I was accepted to Aalborg University. I’m ready to dismiss this offer, because I know Gabriel was admitted to Aalborg Uni too, but to Copenhagen. Moment before I shut down e-mail I notice another sign. Place of study says Copenhagen! “Pack your suitcase, we’re moving to Copenhagen!” I text Gabriel.

But before I get home that day my enthusiasm subsides. Do we really want to leave? Now when I have job which fulfills me? Where we create big things? The one which allowed me to attend many interesting conferences? Where I have learnt so much in the last year? And where I have the opportunity to participate in the project that no other mobile operator in Czech republic was able to realize. Do I really want to leave my beloved school where I have learnt things no one would learn me? Do we really want to leave now when Gabriel has found himself in his new job at KPMG? He already has a job that majority of absolvents desire. I haven’t been thinking about anything else then Denmark from this moment on. Gabriel has called this the most difficult decision we need to make in our lives. I think that more difficult will come. However this one gave us a hard time.

To be continued…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.