Neradi stojíme na jednom místě a tomu odpovídají i naše cesty. Destinace střídáme každé dva, tři dny horizontálně, ale i vertikálně. Poslední dobou se naší specialitou stalo překonávání výšek. Zpravidla začínáme v horách a končíme u moře. Tak tomu bylo i při naší poslední cestě, která začala v Bad Gasteinu.
To je vám úplně skvělé místo na pohodový prodloužený víkend. Přes den zvládnete výšlap na některou z okolních hor a večer si odpočinete v místních termálech. V nich mě nadchl hlavně saunový svět. Strávili jsme tu tři hodiny a sauny jsem po návštěvě té páté přestala počítat. Najdete tu sauny i páry všech velikostí, teplot a materiálů. Vedle toho taky sál s vodními postelemi, které jsme běželi vyzkoušet samozřejmě jako první.
Po dvou dnech dospávání spánkového deficitu, chození po horách a saunování jsme naložili auto i sebe na vlak a nechali se převézt skrze hory na hranice s Itálií a pokračovali jsme do Benátek.
Vyměnila jsem pohorky a batoh za kozačky a kabelku a vyrazila objevovat místo, které jsem chtěla vidět už od malička. Naši mi vždycky říkali, že tam pojedeme až budeme se ségrou větší a já měla pocit, že jsem snad poslední člověk, který v Benátkách ještě nebyl. Jsem ráda, že teď si je můžu odškrtnout ze seznamu, ale položku „procházet se po Benátkách v holinkách a třiceti číslech vody“ tam ještě nechám. Nestihli jsme to prý o pár dnů.
Z Benátek jsem byla nadšená, ale dost tomu přispěl fakt, že jsme je viděli mimo sezonu. Nemám ráda davy a dokážu si představit, jak to v Benátkách vypadá v létě. Hlava na hlavě. Díky tomu, že my jsme tu byli v listopadu, tak jsme mohli bydlet v samém centru města v roztomile křivém hotelu z roku 1904.
V Benátkách jsme se zajeli podívat i na Murano, které vypadalo jako po ataku zombies. Pár lidí se motalo kolem přístaviště, ale jinak bylo Murano doslova město duchů. Co mě ale pobavilo, byla popelářská loď.
Celkově mě na Benátkách hrozně bavilo, že tam místo aut jezdí lodě. PPL vám balíček doručí lodí, taxi vám ušětří čas tím, že to vezme po proudu a pohřební vůz se houpe víc, než je obvyklé. Gondoly jsou už jen atrakcí pro turisty.
Benátky jsme poznali asi trochu jinak, než je zvykem. V zimních kabátech, šálou kolem krku a v mlžném oparu. Po dvou dnech brouzdání městem jsem usoudila, že jsem tu nebyla naposledy. Chtěla bych totiž vidět i poklady, které jsou schované uvnitř těch roztomile křivých budov. Tak snad to stihnu dřív, než se potopí…
Na nás už ale čekalo Milano. To bylo takovou rozmazlovací, ale zato pěkně rychlou zastávkou na naší cestě do Švýcarska.
O tom, jak jsme si užili Milano a hlavně Sankt Moritz vám povím zase příště.
P.
