Ráno jsme začali perfektní palačinkou od paní domácí. Večer jsme se totiž ubytovali v pohádkové chaloupce, v jednom z pokojů, který tu pronajímal postarší pár. Před námi je poslední den na Islandu a pak dloooouuhháá cesta domů.
Národní park Þingvellir a Silfra
Pokud zavítáte na Island a budete mít jen pár dnů jako my, Þingvellir bude pravděpodobně jedna z vašich zastávek. Je to národní park kousek za Reykjavíkem. Jeho součástí je kromě letního sídla islandského premiéra i místo, kde se rozchází euroasijská a severoamerická tektonická deska. Prasklina vlastně prochází tak nějak celým Islandem, ale tady je vidět uplně nejlíp. V místě, kde prasklina sahá do oceánu, je ta nejprůzračnější voda na světě. Potapěči tu vidí třeba na 70 metrů, v některých místech až na 100 metrů daleko. Silfra je jedním z 50 nejhezčích míst k potápění na planetě. Voda je tak neuvěřitelně průzračná kvůli složení horniny tektonických desek. Ty se rozestupují každý rok o 2 centimetry a vlastně díky tomu je celý ostrov stále geologicky aktivní.
Reykjavik
Hlavní město Islandu má 136 000 obyvatel, to skoro polovina celé islandské populace. Vzhledem k tomu, že sem v létě zavírá až 500 000 turistů měsíčně, je to sakra málo. Taky proto si islanďané svou přírodu náležitě hlídají. Město jako takové nezapře skandinávskou architekturu a design. Obzvlášť obdivuhodná stavba je národní opera, která je volně přístupná i šmejdícím batůžkářům, jako jsme my dva. Navíc je to jedna z mála možností, kde se ukrýt před ledovým větrem, který fouká z oceánu. Opera až do roku 2011 sídlila ve starém městském divadle. Nová budova Opery dostala jméno Harpa a hrají se v ní opery především islandských autorů. Šli jsme se podívaz i na vilu Höfði, kde se psaly dějiny. Raegan s Gorbačovem tady totiž podepsali zákaz umístění raket středního doletu na území Evropy, což je považováno za začátek konce studené války. Dominantou Reykjavíku je pak taky kostel Hallgrímskirkja, jehož věž je vidět téměř ze všech míst ve městě. Kostel navrhl Guðjón Samuel, který se inspiroval čedičem a jeho strukturou. Kostel se může chlubit i nepřehlédnutelnými varhany, které mají na výšku 15 metrů a váží přes 25 tun. Z věže kostela, na který se dostanete jedním výtahem asi za 210 Kč, můžete vidět celé město. Střechy barevných domečků, z nichž žádný není vyšší jak tři patra. Prostředkem města prochází letiště, které je ale využívané jen pro vnitrostátní lety.
Prošli jsme si město až na jeho konec k majáku Grotta a se zmrzlými nosy šli utratit naše poslední islandský koruny do Reykjavik Roasters. V devět nám to totiž letí. Před námi jsou čtyři hodiny letu a další tři na cestě autem z Katowic do Prahy.
Díky, že jste dočetli až sem 🙂 Na náš miniroadtrip po Islandu se můžete podívat ve čtyřech minutách. A kdybyste chtěli poradit, která místa na Islandu nevynechat nebo kde se ubytovat, napište mi 🙂
