Travel

Šumavské příběhy

Šumava, to je místo, které mám dost v mlze. 🙂 Ne, teď vážně. Nějak se mi ty hluboké lesy líbí víc, když je pěkně pošmourno, než když zažívají nápor sluncechtivých turistů.

A tak jsme letos na Šumavu vyrazili zkraje podzimu. Představu jsme měli jasnou – najít roztomilou chaloupku, do které se nás vejde šest, udělat si dlooouhý okruh šumavskými lesy a zakončit to někde na dobrém jídle.

A jak to dopadlo? Přečtěte si dva příběhy o místech, která nám vzala dech.


Šumavský příběh o chaloupce na kraji lesa

Hledali jsme ubytování v soukromí, odkud bychom to na Šumavu měli co by kamenem dohodil a připadali si tu jako u babičky. Zapátrala jsem trochu na AirBnb a našla poklad na okraji Šumavy.

Vlastní ho moc fajn lidi – pan Jirka s paní Petrou. On je zastupitel a ona advokátka. Společně dlouho hledali místo, kam by se jezdili ukrýt od shonu velkoměsta. Kvůli práci totiž pendlují mezi Prahou a Plzní. Nakonec našli polorozbořenou chalupu v obci Čábuze.

Rozhodli se, že s rekonstrukcí si dají záležet. Chtěli totiž zachovat maximum z toho, co z chaloupky zbylo. Oprava nebyla snadná, ale to, co se jim podařilo z tohohle místa vytvořit, je pohádka.

Chalupa je rozdělená na dvě části. V jedné mají zázemí majitelé v té druhé je zřízené ubytování pro hosty. V zásadě jde o dva domky postavené kolmo na sebe. Každá polovina má totiž svůj vchod a vše, co byste mohli potřebovat – krásnou světnici, pokojíčky v podkroví a dokonce i saunu. V celé chalupě je podlahové topení, takže sbohem studený nohy! Na zahradě tu můžete sedět pod pergolou a taky si něco připravit na grilu.

A jedno sladký tajemství na závěr tohohle příběhu – mají ještě dost volných termínů! 🙂


Divoký příběh divokého bistra

Snad nejlepší místo, kde se na Šumavě najíst, je jen pár minut autem od téhle chaloupky. Jmenuje se Divoký bistro a očividně je dost oblíbený. A jaký příběh se skrývá za tímhle místem?

Majitel kempu, ve kterém se bistro nachází, jednoho dne oslovil svou neteř, zda mu nechce pomoci s provozem stánku s občerstvením. Ta v té době žila v Praze se svým (tehdy) přítelem Cyrilem, který je původem francouz. On pracoval v SOHO+ a ona v Alcronu. Na Šumavu vzpomínali rádi. Poznali se totiž, když oba pracovali v dalším oblíbeném podniku – v restauraci Nebespán. Protože shonu Prahy už měli dost, na nabídku strýčka kývli a v roce 2016 otevřeli sezónní bistro. V létě tu kouzlili a v zimě cestovali.

Protože zkušeností není nikdy dost, odjeli v roce 2017 na půl roku do Austrálie a rok nato do Bordeaux. V roce 2019 bistro začalo objevovat stále více a více lidí. Dnes sem potřebujete jednoznačně rezervaci, ideálně dva dny dopředu. 🙂

Miluju kontrasty a paradoxy a tohle místo je jejich ztělesněním. Z dálky obyčejný stánek s občerstvením, z blízka michelinská restaurace. Vaří tu francouzskou a mezinárodní kuchyni. My jsme si dali gravlax, sepiové risotto, kuřecí satay, čokoládový cupcake a crumble. A za poslední dobu tohle bylo to bylo místo, kde jsme při jídle oba skoro nepromluvili. 😀 Tak dobrý to bylo (!) a to zkoušíme spoustu nových podniků v Praze i jinde u nás.

Takže až příště zatoužíte po tom odjet na pár dnů na Šumavu, víte, že existuje jedna pohádková chalupa, o který ještě moc lidí neví a taky jedno boží bistro, ve kterém si zajistíte místo alespoň dva dny dopředu.

P.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..