Tak dlouho jsem doma prudila, že chci do Švýcarska, až jsme se na konci července vydali na týden do hor. Letos jsme si do deníčku zapsali už třetí rande s touhle zemí fondue a čokolády.
Když jsme byli ve Švýcarsku poprvé, přijeli jsme tam ještě jako studenti. Spali jsme v kempech, jedli hotovky ze supermarketu a na zasněžené vrcholky hor se koukali z údolí. Ostatně o tom, že do Švýcarska se dá jet i lowcostově, jsem psala tady 👇
Ne, že by se z nás stali přes noc milionáři, ale cítila jsem v kostech, že tenhle výlet se bude od toho před pár lety malinko lišit. Tenkrát mi totiž Gabi říkal, že až sem přijedeme příště, budeme bydlet v krásném hotelu a vyjedeme vláčkem nahoru za výhledy na Matterhorn.
A tak jsme sbalili saky paky a vyrazili na osmihodinovou cestu. Věděli jsme jen, že chceme vidět tři oblasti ve Švýcarsku:
- Zermatt
- St.Moritz
- Vals
Dneska vás vezmu do Zermattu a na ty nejkrásnější výhledy z celého výletu.
Ledovce, kam se podíváš
Zermatt je moje srdcovka. Stejně, jako v mém oblíbeném rakouském lyžařském městečku Serfaus, se tady nesmí do města autem. Potkáte tu tudíž jen elektrovozítka a nebo lidi na kole. Bydlet můžete buď přímo v Zermattu (jsou tu hotely i airbnb od 6000 Kč/noc) a nebo kousek za městem v penzionu nebo v kempu. My jsme první noc stylově vytáhli stan a aklimatizovali se. V noci tu bylo asi pět stupňů nad nulou a spalo se nám báječně.
Do Zermattu se dostanete buď po svých po pěšině podél vlakové tratě (a je to moc hezká procházka) a nebo vlakem. Zpáteční jízdenka vyjde na 400 Kč / osobu. Ve městě si můžete koupit svačinu v místním Coopu a způsobů, jak se dostat blíž k horám, je hned několik. Za a) po svých, b) vláčkem, c) lanovkou a nebo kombinací všeho. 🙂 My jsme se rozhodli pomoct si lanovkou na stanici Riffelberg a pak pokračovat rozehřívací procházkou po svých.
Poznámka pod čarou: kdybyste hledali boží hotel s nepřekonatelným výhledem na Matterhorn přímo z wellnessu, tak na Riffelbergu jeden je.
Míjeli jsme spoustu výhledů na okolní hory a na půli cesty se zastavili u Riffelsee. Překvapilo mě, že tam nebylo tolik lidí, kolik bych čekala. Ale i tak jsme se rozhodli sníst si svoji sváču z Coopu o kousek dál. V ten moment nám spadla brada, protože tohle…
Přísahám bohu, že zatímco jsem hledala ten nejlepší úhel, jak tuhle krásu zachytit, Gabriel jen stál a zíral. Když jsem vyfotila asi padesátý snímek, připojila jsem se k němu a zírali jsme spolu. Zírali a poslouchali. Křupání, svištění, hvízdání…to, jak k nám ledovce promlouvali. A my pochopili, jak moc je chceme objevit víc a na vlastní kůži, než z tohohle světa nadobro zmizí…
Masiv Monte Rosa lemuje Švýcarsko-Italskou hranici a zahrnuje neuvěřitelných 10 čtyřtisícovek (i když někde píšou 11, jinde 15, kdo ví…). Nejvyšší z nich je Dufourspitze (4634 m.n.m), která je nejvyšší horou Švýcarska a druhou nejvyšší horou Evropy. Pokořena byla 1.srpna 1855 týmem, který vedl Charles Hudson. Pan Charles byl shodou okolností také v partě, která jako první vylezla v roce 1865 na Matterhorn. Už se z něj ale bohužel nevrátil.
Monte Rosa je oblíbeným cílem horalů. Můžete přejít téměř prakticky všechny vrcholy no a co víc – najdete tu taky nejvýše položenou horskou chatu v Evropě. Jmenuje se Capanna Regina Margherita a ne, na ní jsme tentokrát nespali.
Náš cíl byl protentokrát o něco níž. Z původního plánu dojít až na Monte Rosa Hütte sešlo a tak jsme se rozhodli, že si východ a západ slunce nad Matterhornem užijeme z pohodlí hotelu Gornergrat. O něm vám ale napíšu zas příště. 🙂
