V září jsem se vydala do mého milovaného Amsterdamu a opět si potvrdila, že tohle město se mi v srdci usadilo snad už navždycky. A kromě něj taky moje kamarádka Shewanie.
Se Shewanie se známe už deset let. Poprvé jsme se viděly na pražském letišti, kam přiletěla se svými spolužáky na výměnný pobyt. Bylo nám šestnáct, chodili jsme na koncerty do Rock Café, do Sedmičky a do dalších klubů, které dnes už nejspíš ani neexistují. Pili jsme levný víno, „houbu“ a když jsme dostali kapesný, tak i „beton“. Piknikovali jsme na Petříně, nosili jsme hippiesácký trička a tašky, vozili jsme se na zadním nosiči kol našich výměnných studentů z Holandska, cpali jsme se hranolkama a waflema a sváděli to na fakt, že je to to nejlevnější, co si můžeme dát. Po našem pobytu v Holansku jsme si se Shewanie dlouho psaly. Naše cesty byly navíc až podezřele podobné. Obě jsme toužily studovat žurnalistiku nebo psychologii. Sdílely jsme své zážitky z cestování i životní sny. Podruhé jsme se viděly v Amsterdamu, když jsme s Gabim vyrazili na náš první roadtrip po Beneluxu. O tři roky později přijela ona do Prahy. Naposledy jsem navštívila já ji. Zastesklo se mi totiž nejen po našich ukecaných večerech, ale taky po Amsterdamu. Po architektuře, životním stylu, po kolování napříč městem, po waflích a hranolkách. Pokaždé, když se vidíme, tak si máme co říct. I přes naše nápadně podobné sny jsme totiž obě skončily u marketingu. A fakt, že slavíme narozeniny ve stejný den, je už jen k pousmání.
Na Amsterdamu mám moc ráda, že…
… je to jedna velká placka, takže na starém, zrezlém kole bez přehazovačky se tu dostanete skoro všude.
… je protkaný kanály, díky kterým je město vzdušnější a určitě je v něm i lepší vzduch. Navíc vysedávat na břehu můžete prakticky kdekoliv.
… v něm žijí volnomyšlenkáři, které nic nerozhází. Jsou zvyklí na chaos na ulici, každý den smyčkují mezi jinými chodci, auty, skútry, koly a jinými vozítky, ale jsou pořád stejně v pohodě.
… podporuje malé umělce a podnikatele. V centru tak najdete celou jednu čtvrť plnou originálních butiků a obchůdků s jedinečnými, ručně vyráběnými poklady.
… je to svět ve městě. Přes veškerou svou architektonickou tradičnost je totiž děsně cosmopolitní. Ve spoustě obchodů v centru města se domluvíte spíš anglicky než holandsky. Holandani sledují od malička cizojazyčné fimy v angličtině a tak jsou schopni domluvit se s každým cizincem nebo turistou. A mnohdy angličitnu ovládají lépe, než on.
Amsterdam se mi zkrátka vryl pod kůži a kdybych mohla, přestěhovala bych se tam okamžitě. Tam by se jezdilo na kolobrndě! Snídala bych wafle, obědvala v parku a večer nasávala atmosféru Red Light District. Škoda jen, že Gabimu Amsterdam k srdci tolik nepřirostl a tak nejspíš zůstane takovým mým malým nevyplněným přáním.
