Jen 15 minut za Prahou se uprostřed polí schovává malý romantický penzion s výjimečně skvělou restaurací. Lidé z Prahy sem přijíždějí na otočku na večeři, my ale máme to štěstí a můžeme tu strávit celý víkend.
Projíždíme malou vesničkou, nebo spíš osadou s pár domy a velkým výběhem pro koně, na jejímž konci je odbočka k penzionu V Polích. Za plotem se schovává malý domek s krásnou zahradou, dětským hřištěm, schovaným bazénem a posezením s venkovní kuchyní. Procházíme kolem oken penzionu a nakukujeme dovnitř do restaurace. Já jsem nadšená!
Konečně jsem našla další z mála podniků, ve kterém umí vykouzlit nádhernou atmosféru. Prostor je zalitý světlem svíček a malých lampiček. Stoly jsou každý jiný stejně jako židle. Veškerý nábytek je původní a tak krásně oprýskaný. Na stěnách jsou dobové fotografie a obrazy a menu, které se každý den mění, najdete jen na dvou křídových tabulích. Slibuju si, že na tohle místo si vzpomenu hned při další slavnostní události, abych sem mohla vzít rodinu nebo přátele.
Přivítá nás moc milý personál a my skrze restauraci procházíme po schodech nahoru k pokojům. Podlaha je kamenná, stěny původní, voní tu dřevo a obrazy a básně na stěnách naši cestu do pokoje jen prodlužují. 🙂 Náš pokoj má na dveřích číslo sedm a je pro tři lidi. Takové pokoje tu mají prý dva. Zbylých osm jsou pokoje dvoulůžkové. Jedno mají ale společné a to původní nábytek, který s každým vrznutím vypráví příběh. Na stěnách jsou staré fotky z minulého století nebo obrazy. Z pokoje je výhled na dvorek a na okolní pole. Spíme při otevřeném okně, protože je tu boží vzduch a venku žádný ruch. Dlouho jsem se nevyspala tak dobře, jako tady.
Spíme prý v budově z 18.století, která je zrestaurovaná do stylu francouzského venkova. Pokud se tu ubytujete, asi se vám nebude chtít opouštět ten krásně zařízený pokoj. Pokud byste ale přece jen chtěli, tak si v každém případě můžete udělat výlet třeba na Okoř, do Únětického pivovaru, k Památníku Lidice nebo sledovat letadla z vyhlídkové plošiny letiště či vyrazit na cyklovýlet po okolí.
Nezapomeňte se ale včas vrátit. O večeři v restauraci V Polích přijít nechcete! Umístila se totiž v maurerově výběru Top 10 restaurací s nejlepším jídlem. A to docela stojí za ověření, ne?
My jsme ochutnali bryndzové halušky, které nám prý uvařil sám majitel. (!!!) Byly vynikající, ale s bryndzou v kuchyni nešetřili a obzvlášť po tomhle jídle jsem byla neskutečně ráda, že mi stačí odkulit se do postele o patro výš. Gabi si pochvaloval dýňové risotto a já druhý den vyzkoušela o něco lehčí krůtí salát s fíky. Ze všech jídel, která jsme tu vyzkoušeli mě nejvíc dostal hovězí vývar. Pokud bude na menu, jakože věřím, že je to téměř jistota, rozhodně ho ochutnejte. Já na tyhle vývary a česká jídla moc nejsem, ale po téhle polévce jsem měla chuť jít si přidat. Dvakrát. Z výběru hodně zajímavých desertů jsme si nakonec vybrali teplý čokoládový dort s vanilkovou zmrzlinou, který Gabi snědl bez mrknutí oka a ořechovou pusinku s čokoládovým krémem a banánem.
O tý pusince se mi doteď zdá a tak nějak tuším, kam budu chtít jet na moje blížící se narozeniny. Nelekněte se až vám ji přinesou. Je obrovská! Ale to je tím, že je hodně našlehaná. Ve skutečnosti je to samý vzduch a nepřiberete po ní ani gram, holky! 🙂
Zkrátka dobře penzion V Polích stojí minimálně za návštěvu restaurace a krásný večer s dobrým jídlem, vínem a při svíčkách. Neztrácejte čas hledáním příležitosti, raději se rovnou podívejte do svého diáře kdy máte volný den a vyražte. Potkáme se tam!