Travel

Jedna noc mezi švýcarskými čtyřtisícovkami

V posledním článku jsem vám slíbila, že vás vezmu na místo, kde jsme strávili jednu noc obklopeni bezmála dvaceti devíti čtyřtisícovkami. Kde že to je? Na místě zvaném Gornergrat. Tak vezměte pohorky a pojďte se mnou. 😊

Na dosah 29 čtyřtisícovkám Švýcarska

Expediční horalové nad tímhle místem nejspíš ohrnou nos, mně se ale líbí, že se sem dostane opravdu každý a díky tomu může východ slunce za nejvyššími horami Švýcarska zažít třeba i vaše babička.

Dostanete se sem z Zermattu buď pěšky (11,3 km a 1548 metrů převýšení), vláčkem (2913 Kč / osobu) a nebo kombinací obojího. My jsme se nechali vytáhnout lanovkou na Riffelberg (1407 Kč / osobu) a na Gornergrat to na pohodu došli pěšky (3,3 km a 593 metrů převýšení).

Měli jsme totiž namířeno na Kulmhotel Gornergrat. Abych řekla pravdu, trochu jsem se bála, že to bude obrovský hotel se spoustou turistů a jedním velkým bufáčem jako na Luční. Nakonec jsme z tohohle místa byli obrovsky nadšení a to, co jsme za cenu jedné noci tady dostali, rozhodně stálo za to.

Tenhle nejvyšší alpský hotel tu stojí už 113 let

Kulhotel Gornergrat leží ve 3100 m.n.m. a to je asi tak nejvýš co jsem kdy spala (když nepočítám letadlo, to dá rozum) 😅 Hosté se tu mohli ubytovat už v roce 1896 v původním hotelu Belvedere. Ten postavili Joseph Perren and Joseph Biner a poté prodali městu Zermatt (který hotel vlastní dodnes) za 23 000 franků. Když tu v roce 1989 zřídili vlakovou stanici (a vůbec první elektrifikovanou zubačku ve Švýcarsku) a zvýšil se počet turistů, rozhodlo se město Zermatt pro renovaci a rozšíření hotelu. Do rekonstrukce vložili 500 000 franků a v roce 1907 přivítali první hosty v Kulmhotelu Gornergrat takovém, jaký ho známe dnes. Budova dnes ale slouží taky vědeckým účelům. Od roku 1960 je tu totiž astronomická observatoř.

Každý pokoj tu má svůj příběh

My se tu rozhodli strávit jednu noc. Dostali jsme pokoj číslo 4609. To je výška hory, po které se pokoj jmenuje – Nordend. A takhle tu mají označeno všech 22 pokojů. V každém z nich pak na stěně najdete kámen z vrcholu té hory a taky jméno člověka, který na ten vrchol vylezl a ten kámen snesl dolů. Ten náš si do batůžku přibalil pan Manfred Graven (Head of Piste & Rescue Service).

Vedle toho také na zdi najdete příběh o prvním zdolání hory, po které se jmenuje váš pokoj. Fakt, že tenhle vrchol vidíte prakticky z postele, je už jen dokonalý detail.

Kýč jak bič

Chodili jsme kolem hotelu, pozorovali výhledy, užívali si paprsků sluníčka a jakmile odbila šestá hodina, vyrazili jsme na večeři. Protože jsme čekali horský hotel, měli jsme s sebou jen pohorky a čisté tričko na druhý den. 😊 Čekali jsme self-service bufáč a tak jsme byli trochu zaskočený tím, když jsme uviděli tohle 👇👇👇

Nejkrásnější to tu je, když všechno utichne

Naštěstí tady mají úplně super personál a nakonec jsme nebyli sami, kdo si z dress codu nedělal hlavu. U stolu vedle nás dokonce seděl pan v expediční obuvi, popíjel pivo, četl si noviny a mě už v hlavě nabíhaly fantazie o tom, ze který z těch čtyřtisícovek se asi právě teď vrátil…

Kulmhotel Gornergrat vůbec nebyl tak velký, jak jsem si ho představovala. Připomínal mi spíš takovu malý hrad uprostřed hor. Přes den se kolem procházelo dost lidí, kteří se tu zastavovali na výhledy a na svačinu, ale s posledním vlakem tohle místo utichlo a svůj hlas dostaly hory.

Seděli jsme venku na zídce a pozorovali, jak sluníčko pohlcují hory za Matterhornem. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsme chytli snad to nejlepší počasí, jaké jsme si jen mohli přát. Na vrcholu Matterhornu se totiž dost často shlukují mraky. My měli celé dva dny oblohu jako vymetenou.

Tady típnout budík prostě nemůžete

Když slunce zapadlo za obzor, koukali jsme ještě s hlavou zakloněnou, na tu neskutečnou hvězdnou oblohu a pak už šli jen zapadnout do peřin. Ráno jsme totiž chtěli pozorovat východ slunce, ostatně stejně, jako většina lidí, kteří tu strávili noc.

Neznám krásnější rána, než ta v horách. Příroda se vám doslova probouzí před očima a ranní kafe pak chutná o tolik líp!

Místo, na kterém se snídá prosecco

I když já si na tomhle místě vlastně místo kafe dala prosecco, protože to se ve 3100 m.n.m. prostě neodmítá. To se vlastně nikdy neodmítá. 😊

Vážně bych nečekala, že v horském hotelu dostaneme jednu z nejlepších á la carte snídaní, jakou jsme kdy měli. Konečně jsem pochopila, proč je švýcarské hospitality tak vyhlášené a proč tu mají ty nejlepší hoteliérské školy na světě. Celou dobu se o nás staral stejný pán a byl tak milý, že bych si ho nejradši vzala domů 😊

Tenhle zážitek zpětně hodnotíme jako jeden z těch nejpřekvapivějších. Neměli jsme vysoká očekávání a vzhledem k poloze i míře propagace hotelu jsme čekali turistickou atrakci. Proto nás moc mile překvapila kvalita služeb, jídla a taky pohodlí a soukromí, které jsme tu měli a tenhle zážitek posíláme jako tip bez ošívání dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..