Skip to content
- až do svých 23 let jsem nesnášela svoje jméno. Pak jsem nastoupila do své první práce, mezi další dospěláky a zjistila, že neutrální Pavla je vlastně docela fajn varianta. (Za oslovení „Pavli“ připisuji každému plusové body)
- bojím se tmy a to tak, že když se jednou za rok stane, že přespávám doma sama, můžete si být jistí tím, že minimáně jedno světlo zůstane po celou noc rozsvícené a já usnu až kolem čtvrté ráno
- když vypiju moc kafe, můj hlas automaticky přeskočí o dvě oktávy výš. Nechápu to. Nesnášim to.
- víno mě uspává, takže pokud si na party dám limonádu, berte to jako znamení, že se s vámi chci fakt bavit a večer si užít. Po dvou skleničkách bílého totiž jinak začnu klimbat a toužit po jediném – zabořit se do peřin.
- občas navrhnu, že se podíváme na nějaký film jen proto, že se mi u něj tak hezky spí
- u čištění zubů potřebuji soukromí, nevím proč, ale hrozně mě vytáčí, když se mnou v koupelně někdo je (na táborech, offsitech a dalších pobytech se fakt přemáhám, berte to jako kompliment)
- nesnáším moře, suchý písek, ryby a sůl (výjimkou byla naše týdenní plavba na katamaránu, na té jsem poprvé poznala, jak krásný může léto na moři být)
- mám mindrák ze svého zadku (ale myslím, že v tomhle nejsem jediná…) 🙂
- miluju květiny, co kvetou, ale nedokážu se postarat ani o kaktus
- pokaždé, když si v posteli otevřu knížku, zaručeně usnu, ještě než dočtu druhou stránku
