Uncategorized

Slunce, léto a pár flašek

Letos v září jsme poprvé strávili týden v Toskánsku. S nápadem přišla moje kamarádka a já si původně myslela, že tohle u Gabriela neprojde. Přece jen taková dovolená v Toskánsku nezahrnuje ani horský kolo, ani stan a ani pohorky. Navíc taková dvojka jako my, kde jednomu nechutná ani kafe ani víno a ten druhý blbě snáší lepek, by měla mít snad do Itálie vstup zakázaný, no ne? Světe div se, Gabriel na tenhle nápad kývl a dokonce celý srpen nemluvil o ničem jiném než o tom, jak se těší, až si v tom Toskánsku odpočine. A tak jsem se milí kamarádi dočkala zase jednou dovolené, na kterou jsem si místo pohorek a termo prádla brala podpatky a desatero šatů.

Do Toskánska jsme jeli s očekáváním, že to tam bude vypadat přesně jako z obrázku na Google a snad poprvé se nám tohle očekávání splnilo. To je vám tak nádherný kus Země! Do zvlněné krajiny, která hraje všemi odstíny zelené, se opírá toskánské sluníčko a dopéká vinnou révu, ze které pak pod rukama Italů vzniká fantastické Chianti.

Během jednoho týdne v krajině těch nejsladších rajčat jsme navštívili festival vína Chianti, prozkoumali spoustu městeček, projeli Val D’Orcia na Vespě, ocitli se na soukromé párty na vinici a ani jednou nezapomněli na aperitivo. A protože jsme se zpátky domů vraceli naprosto nadšení, rozhodla jsem se vám sepsat seznam městeček, která jsme během jednoho týdne v Toskánsku objevili a jak se nám líbila. Třeba vám tenhle seznam přijde vhod příští léto.

Nejromantičtější městečka v Toskánsku

Greve in Chianti: V tomhle středně velkém městečku se každoročně pořádá festival Chianti di Classico. My jsme měli to štěstí a narazili na něj hned první den našeho výletu. Měli jsme tak šanci ochutnat Chianti od všech možných vinařů z okolí a to je docela dobrý začátek dovolené, co říkáte? Greve je jinak poměrně rušné město, ale za návštěvu stojí určitě historické náměstí s barevnými domečky, kde se odehrával právě i festival.

Florencie: Největší město, které jsme během našeho výletu navštívili je must have pro všechny, kdo poprvé navštěvují Toskánsko. Já mám raději vylidněné vesničky a tak mne Florencie tolik neoslovila. Pokud jste jako já, tak doporučuji zašít se v zahradách di Boboli, z nichž je krásný výhled na celou Florencii a její okolí. Ve Florencii mne ale nadchl dóm Santa Maria del Fiore, který je svou velikostí naprosto ohromující. Kdybych měla víc času, určitě bych se šla podívat do Galerie Uffizi. Ta může být fakt pěkná. Během našeho výletu jsem se ale spokojila s tím, že jsem viděla všechna důležitá místa, která se objevila v knize Inferno. Pro všechny milovníky gastroturistiky mám na závěr dva tajné tipy. První je tržnice Mercato, kde najdete spoustu stánků se skvělými italskými hotovými jídly. Hned naproti je pak za stánky ukrytý vchod do Bondi Le Focaccine, kde jeden postarší pán dělal ty nejlepší focaccii, které jsem kdy jedla.

Siena: Oproti Florencii byla Siena vlastně docela roztomilé městečko, i když pořád docela turistické. Nejvíc mne tu zaujalo obrovské náměstí a především fakt, že se tu každoročně pořádají koňské dostihy. Chápete to? Dostihy na náměstí… Hlava mi to nebrala a tak jsem podstatnou část našeho bloudění městem googlila reportážní fotografie z místa činu. Na Sieně se mi moc líbilo, že leží v poměrně strmém terénu a tak se tu sice na jednu stranu při procházce městem docela zapotíte, ale taky se vám mnohokrát naskytne fantastický výhled.

Cortona: Když už ale mluvíme o výhledu, ten nejvíc omračující má jednoznačně Cortona. Polovinu času naší návštěvy jsme strávili na vyhlídce a tu druhou polovinu škrábáním se do ještě větší výšky pro ještě lepší výhled. Absolutně nechápu, jak v tomhle městě lidé stěhují nábytek nebo jezdí autem. Většina z vozidel byla zabržděná v těch šílených kopcích na ručku a ještě navíc zapřená nějakým velkým balvanem. No řízení po tomhle městě je pro mne naprostá noční můra, to vám povím.

Arezzo: Tohle městečko žije hlavně ve své moderní části na periferii. Tam jsme taky našli nejlepší kávu ve městě a všechny obyvatele. Historická část je spíše klidná (někdo by možná řekl, že tam chcíp pes…) a má to nejfotogeničtější náměstí.

Pienza: Pro nás s Gabrielem totální vítěz celé přehlídky Italských městeček. Je nejmenší ze všech, ukrytá ve Val D`Orcia, obsypaná roztomilými balkonky a terasami (to já můžu) a narazíte tam maximálně na místní. Město, jehož všechny uličky vedou do kopce, je hodně podobné Cortoně, jen o něco víc obsypané lidmi. Na rozdíl od Cortony je tu spousta obchůdků se sýry nebo mýdly a tak se ulicemi line pokaždé nějaká vůně. V Pienze jsme také narazili na vynikající restauraci Latte di Luna, jejíž majitel se s námi bavil jako se starými známými a dokonce nám jako starým známým dal i zmrzku a frťana na cestu jako pozornost podniku. Italové, no nemilujte je.

Další místa, která stojí za to vidět

Il Palagio: Rodinný penzion, ve kterém jsme strávili první polovinu našeho výletu, je jedno z nejkrásnějších míst, na kterém jsem kdy bydlela. Z ložnice jsme koukali na toskánské vinice, večeřeli na terase s výhledem na zapadající sluníčko a uťapkané nohy nechávali odpočinout u bazénu. Z Il Palagio jsme si také odvezli jejich vlastní olivový olej a víno. Příště se plácneme přes kapsu a strávíme tu snad celý týden. Jediná nevýhoda tohoto místa je, že se vám odsud vůůůbec nechce a tak stihnete projet mnohem menší část Toskánska, než byste asi chtěli.

Podere Di Pomaio: Tahle vinice byla jako ze sna. Hned vedle Il Palagio místo, které se mi na vždycky vrylo do paměti. Západ slunce tu byl tak kýčovitý až se mi chtělo brečet. Vinice je položená vysoko nad městem a tak rozhodně doporučuji ani v létě nezapomenout něco přes sebe. Party, na kterou jsme se sem dostali, měla jedinou chybu – neměli jsme na ní s sebou žádný svetr.

Vinařství Innocenti: Na tohle rodinné vinařství jsme narazili během našeho jednodenního putování Val D’Orcia na Vespě. Přivítali nás moc milí lidé. Hned poté, co sesbírali svoje oči, které jim vypadly z důlků (na vinařství totiž vede docela odvážná a strmá příjezdová cesta dělaná spíš pro teréňák než pro skútry), tak nám začali nalévat své víno, které vlastníma rukama sbírají a zpracovávají. Když jsme si vyslechli, co všechno stojí za jednou lahví vína, o to víc nám chutnalo.

Tím můj výčet míst, která stojí za to v Toskánsku vidět, končí. Snad vám přijde někdy vhod a snad na sebe někdy v téhle krajině slunce, vína a olivového oleje někdy narazíme.

Zdraví, P.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..