„Co máte v plánu na večer? Půjdete do sklípku?“ zeptal se přímočaře. Sotva jsem si stihla uvědomit, v jaké části republiky jsme, vyšlo ze mě, že do sklípku bychom vlastně jít mohli. „Tak to já půjdu s váma. Tady s těmahle je totiž děsná nuda,“ odpověděl rozesmátě Honza a moje vidina produktivního večera byla ta tam. Co se dělo dál si nechám na jindy. 🙂
Honza je mořský vlk, který se však narodil v zemi, která nemá moře. A tak brázdí Baťův kanál, který zná jako svoje boty. Společně se svým tátou půjčují pražákům lodě včetně té, kterou si po jednom takovém večeru ve sklípku koupil i můj strejda. A víte co? Myslím si, že to byl jeho zatím nejlepší nápad. Mohli jsme totiž s Gabim vyrazit na víkend směr Zlín a strávit dva dny v tomhle vodáckém ráji.
Baťův kanál je místo, kde teče pomalu nejen voda, ale především čas. Chvílemi rozjímáte na přídi, chvílemi na zádi, občas vezmete službu u kormidla a celou tu dobu se kocháte zelenými výhledy. Když potřebujete doplnit zásoby pitiva, zastavíte v přístavu, kterých je po cestě nespočet. Ale to největší dobrodružství na vás čeká v plavebních komorách.
Před tím, než jsme vyjeli, jsme od Honzy dostali obsáhlé školení, jak projet plavební komorou. V tu chvíli to vypadalo ještě docela jednoduše. Jenže praxe není teorie a my velice brzy zjistili, že se musíme docela ohánět. Nakonec jsme přišli na to, že úplně nejlepší je, když já sedím u kormidla a zajíždím do komory a Gabi chytá lano na kraji, abychom se drželi u kraje a v poklidu sestoupili dolů nebo vzestoupili nahoru společně s vodní hladinou. Plavební komory jsme po pár prvních nemotorných pokusech už dávali levou zadní a to i bez kapitánských zkoušek.
To je totiž na plavbě po Baťově kanálu super. Na to, abyste strávili týden na lodi, nemusíte mít kapitánské zkoušky. V půjčovně vás na začátku náležitě zaškolí a pak už je to ve vašich rukou. Doslova. Ale není to žádná věda. Jedna páčka na výkon motoru a jedno kormidlo na ovládání směru jízdy je všechno, co potřebujete umět ovládat. Doporučuji si ale před výletem nastudovat základní lodní uzly, abyste se při kotvení v přístavu neztrapnili jako já.
Na lodi se spí ve spacáku pod oknem, skrze které můžete pozorovat hvězdy. Loď se s vámi celou noc houpe a já neznám lepší místo na spaní. Na palubě je vařič, ale my jsme to zvládli se zastávkami ve městech po cestě. Těch je na trati spousta. Slovenská Skalica, hned za ní Petrov, odkud jsme vyjížděli, pak Strážnice, Veselí nad Moravou a Uherský Ostroh. Tam jsme my už nedojeli, zato ve Veselí nad Moravou jsme si prošli zámecký park, ve kterém je i fantastická kavárna. Po Uherském Ostrohu dojedete do Kunovic, na které navazuje Uherské Hradiště. Za ním už jen projedete třemi menšími městečky a plavbu zakončítě ve Spytihněvi. A nebo loď jen otočíte a plavíte se zpět.
Baťův kanál je dlouhý 52 kilometrů a byl otevřený v roce 1938. Během plavby projedete 13 plavebními komorami a 8 přístavy. Zastavit se můžete v některém z měst a když máte na palubě kola, poznáte pořádný kousek jihomoravského a zlínského kraje. Nejlepší na téhle dovolené je, že si ji můžete udělat takovou, jakou přesně chcete. Aktivní se spoustou zastávek a výletů a nebo odpočinkovou s knížkou v ruce a pomalu ubíhající krajinou.
>> My už jsme si letos užili, teď je řada na vás. Plucnarka je ještě volná > udělejte si REZERVACI <<<
