Travel

Láska na celý život

To jsou pro nás Dolomity. Když jsem je před rokem objevila na našem #roadtripvol3 , vůbec jsem nechápala, proč jsme celou dobu jezdili do Alp, když o kousek dál jsou tyhle nádherně skalnatý hory. Úplně nejvíc mě dostalo Tre Cime a chata Rifugio Locatelli nebo chcete-li Dreizinnenhütte. Proto, když jsem viděla, že má na tohle místo namířeno HappyBus, věděla jsem, že tam nesmíme chybět. V květnu jsme si zamluvili naše dvě místa v busu a dva měsíce se těšili na to, že se k Tre Cime zase po roce zase vydáme.

Happy Bus řídí Dalibor, který pořádá víkendové výlety do hor. Většinou jezdí do Německa, Rakouska a popřípadě i Dolomit. Dalibor je horský průvodce a tak se s ním nemusíte bát šplhat do hor ani na ferratu. Alespoň já to tak měla 🙂 Sraz pro všechny výletníky je ve 4:00 u Happy Busu v Českých Budějovicích. Z Prahy jproto vyrážíme už ve 2:00 v noci. Po cestě tam ještě všichni v buse dospávají noc, ale čím jsme blíž horám, tím více ožívají.

Zhruba v poledne dorážíme k Lago di Braies. Nejkrásnějšímu, ale taky nejznámějšímu jezeru v Dolomitech. Protože v autě máme jednu společnou krosnu s věcmi na přespání na horské chatě, bereme si jen jeden menší batoh (který vyfasoval Gabi, já šla na slečinku na lehko) na svých pár švestek a vyrážíme na 10km okruh s výstupem na Monte Nero. Je znát, že jsme před tím seděli 8 hodin v autě a že toho nemáme moc naspáno, ale i přesto celou trasu zvládáme s nápadnou lehkostí. Je ale dost možný, že nás celou cestu hnala vidina oběda a pauzy na pivo na konci cesty.

Foto: Honza Linhart / Happy Bus – víkendové výlety ČB
Lago Di Braies

Po téhle túře, kdy se někteří z nás vykoupali v tyrkysovém jezeře („ani mě nehne, vždyť je to ledový!„) se přesouváme na parkoviště asi hodinu cesty od Lago di Braies. Odtud jdeme ještě další dvě hodiny po mírně stoupající cestě k chatě Rifugio Tre Scarperi (nebo taky Dreischusterhütte), kde se zabydlíme na další dvě noci. Všichni si vybalujeme své věci na půdě, kde máme připravené matrace, polštáře a deky. S Gabim s sebou sice máme spacáky, ale příště už bychom si v létě vzali jen vložky do spacáku, protože na přespání v chatě, kde je beztak teplo, úplně v pohodě stačí. K mému nadšení je na chatě i sprcha (pořád jsem zkrátka holka z města) a tak mi těch 3 euro za pár minut teplé vody vůbec není líto. Do postelí padáme únavou ve 22:00 a už ve 22:02 ve tmě slyším spokojené oddychování unavených a provětraných výletníků.

Že je to brzo? Jasně, ale v horách panuje tak trochu jiný režim. V šest ráno už jsme totiž zase na nohou a vyrážíme nahoru k Dreizinnenhütte. Před námi je šestikilometrové stoupání s převýšením skoro 1000 m, já mám ale celou cestu před očima to kafe a štrůdl, kterým se budu cpát s výhledem na Tre Cime.

Od naší chaty až po Dreizinnenhütte to je celou dobu do kopce. Jako schody. Furt. Pořád. Bez jedinýho kousku cesty po vrstevnici. Kdyby takový výlet naplánoval Gabi, asi ho pošlu hodně rychle do háje. Jenže tady nemám na vybranou. A o to víc jsem na sebe pyšná, když k Dreizinnenhütte přicházíme mezi prvními. Cestu nahoru jsme si navíc prokládali zastávkami na focení (protože ty výhledy!) a taky jedním pozdravem slunci (protože na holky cvičící jógu je prý taky pěkný výhled). 🙂

Foto: Honza Linhart / Dalibor Urban – Happy Bus – víkendové výlety ČB

Ale ta největší výzva je teprve před námi. Naše první ferrata. „Tamhle nahoru půjdeme,“ ukazuje s naprostou samozřejmostí Dalibor. Koukám na ten skalnatý masiv kousek od nás a marně hledám náznaky stezky. Ale všichni kolem mě vypadají dost v pohodě, takže nezačínám panikařit a to ani v momentě, kdy si navlékáme ferratové úvazky. Nejsme jediní, pro které bude takhle cesta první ferratou a to mě taky dost uklidňuje. Jdeme na to. První polovinu trasy doslova pliveme plíce na dlouhých a vysokých schodech uvnitř tunelu. Zhruba po patnácti minutách se ocitáme na začátku ferraty. Tunelem jsme se dostali dost vysoko a tak ferrata není co do převýšení tak náročná.

Dalibor si nás počítá jak ve škole a ještě jednou nám nováčkům opakuje, jak na to. Jdeme všichni společně. Protože trasa ferraty je navázaná spíš na suti než na holé příkré skále, nebojím se ani trochu. Líbí se mi to víc, než když visím v éteru na stěně. 🙂 Dolomity jsou v tomhle super, hory jsou skalnaté a členité a tak máte pořád pocit, že se máte čeho chytit. Navíc si můžete pomoci lanem a za něj se přitáhnout, když to nejde jinde. Na bezpečnějších místech lano chybí, ale cesta je dostatečně široká a po chvilce ji zase doplňuje lano uchycené do skály.

Foto: Honza Linhart – Happy Bus – víkendové výlety ČB

Na vrcholu je ten nejkrásnější výhled. Nám tak dobře známá červená střecha Dreizinnenhütte je jen malý puntík pod námi a vodní plocha vedle ní září všemi odstíny tyrkysové. Tre Cime se pořád stejně majestátně tyčí uprostřed té nádhery. Panejo…

Foto: Honza Linhart – Happy Bus – víkendové výlety ČB

Cesta dolů ale už tak veselá není. Na některých místech, nevím, kam dát nohu a občas se prostě smiřuju s tím, že se zklouznu. Naštěstí ale nejsem jediná, komu sestup trvá o něco déle a všichni, kdo jsou kolem mě, se mnou mají trpělivost (Děkuju!) Po cestě dolů se k nám přidává týpek, co si říká Hlad, je otravnej a tak sbíráme poslední síly a pelášíme k Dreizinnenhütte. Tam ho konečně setřásáme. Sedíme tu tak dlouho, jak jen to jde. Popíjíme, povídáme si a kocháme se výhledy.  Pak už ale není zbytí a my se musíme vydat na cestu dolů.

K naší chatě přicházíme už téměř za tmy a to, po čem nejvíc toužím je sprcha. Sprcha a víno 🙂 protože na téhle chatě ho mají obzvášť dobré. A nebo zkrátka jenom bodne. Sedíme venku a povídáme si. Na výlety s Happy Busem jezdí lidé stejné krevní skupiny. Cestovatelé, dobroduzi, kluci a holky do nepohody. A já nestačím koulet očima, na jakých krásných místech byli. Tenhle večer usínáme snad ještě rychleji, než ten předchozí.

Foto: Honza Linhart – Happy Bus – víkendové výlety ČB

Je neděle a před námi jen sestup k parkovišti a pak cesta domů. Na všech je vidět, že by tu nejradši ještě pár dnů zůstali a tak se po cestě zastavujeme nejen na společné jídlo, ale taky na koupačku v Mondsee. (Boží! Nemohli bychom takhle zastavovat u každého jezera po cestě?) Připadám si zase jako na školním výletě a raději si ani nepřipouštím, že zítra už musím do práce.

V Budějovicích se loučíme jako bychom se znali několik let a přitom jsme spolu strávili jen pár hodin. Mám pocit, jako by tenhle výlet vyměnil všechny buňky v mém těle a i když jdu další den do práce, tak tenhle skvělý pocit ve mne přetrvává ještě dlouho…

Foto: Dalibor Urban – Happy Bus – víkendové výlety ČB

P.S. Všechny výlety Happy Busu najdete na jeho FB stránce. Místo v busu si rezervujete za poplatek. V něm máte i zapůjčení trekových holí a ferratového úvazku, což je super, protože se o to nemusíte starat. Benzín se rozpočítává mezi počet výletníků a ubytování a jídlo si platíte sami. Jo a Happy Bus můžete sledovat i na instáči!

 

 

2 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..