Travel

Naše cesta na sever

Čtyři roky jsme mluvili o tom, že sbalíme pár švestek a vyrazíme na výlet do Norska. Až letos se nám to konečně podařilo a protože jsme za dva týdny ujeli skoro 5000 kilometrů a téměř každou noc spali na jiném místě, dala jsem dohromady náš itinerář pro případ, že byste chtěli jet objevovat fjordy v našich stopách.

PRVNÍ DEN

Z Prahy jsme vyráželi těsně nad ránem ve 3.30. Po 10 hodinách nudé jízdy po dálnici jsme dorazili do Hirtshals, odkud nám odjížděl trajekt do Kristiansandu. Cesta trajektem trvala 2,5 hodiny. Část z toho jsme strávili sledováním obrovského víru vody, který trajekt nechával díky svým vodním tryskám za sebou. Naprosto fascinovaná jsem byla tím, kolik aut se do toho relativně malého trajektu vejde. Auta se do trajektu naskládala jedno za druhé do spirály, která vedla od spodu trajektu až po střechu a zase zpět. Nezáviděla jsem těm, kteří auto museli zaparkovat na ručku v tom nejprudším kousku cesty a hlavně se pak rozjet…

Do Kristiansandu jsme dorazili kolem osné hodiny večer, stihli rychlou večeři v místním kebabu a už se těšili do postele.

Gabi nám na první noc našel boží hotel, který vypadal jako safari, měl vedle sebe ZOO a ráno úplně skvělou snídani se vším, co si jen dovedete představit. Takže moje představa o studený sprše v norských horských chatách se rozplynula mezi čerstvými croissanty a marinovaným lososem. Gabimu se povedlo mě hned ze začátku našeho výletu pěkně rozmazlit a nasadit laťku hodně vysoko. To jsem ale ještě netušila, že během našeho výletu narazíme na mnohem, mnohem krásnější ubytování.

Ubytování: Dyreparken Hotel, Kristiansand

DRUHÝ DEN

Hned po tom, co jsme přespali v Kristiansandu, jsme zamířili nejprve obhlídnout největší restauraci pod hladinou moře – Under. Under je naprosto fascinující svým tvarem, materiály i umístěním, které má na svědomí oceňované architektonické studio Snøhetta. Restauraci najdete 5,5 metru pod hladinou moře a můžete tu strávit odpoledne nebo večer o 18 chodech. Samo sebou připravených z mořských živočichů a ryb. Menu i s vinným párováním stojí 3700 NOK (9780 CZK), ale k naší smůle měli volný stůl až v říjnu… Restaurace spolupracuje s vědci tak, aby pomocí znalostí o podmořském světě přilákali ke skleněné stěně restaurace co nejzajímavější potvory a pomocí umělého světla pomohli k vytvoření planktonu.

Naše cesta potom směřovala na nejjižnější místo Norska – do Lindesnes.

V Lindesnes jsme obdivovali maják jako z pohlednice. Vstup sem stojí 80 NOK/osobu a mají tam i super expozici o historii majáku. Jen škoda, že je v norštině nebo v němčině… Maják je 160 let starý a je z něj krásný výhled na moře. V létě bývá obsypaný lidmi, bývají tu i hudební festivaly, ale my tu byli skoro sami. O maják se střídavě starají dva správci – Kjell a Frank Otto. Kvůli své poloze je tu i meteorologická stanice a jedna zajímavost? Když je fakt špatný počasí, vlny dosahují až 25 metrů. Nejnižší teplota moře byla naměřenná v roce 1966 (-3,8°C) a nejvyšší v roce 2014 (23°C). Pak že se neotepluje…

Potom jsme se vydali zase na cestu. Projeli jsme krásným městečkem Flekkefjord, které je celé poskládané z bílých dřevěných domečků (doporučujeme si tu udělat alespoň krátkou zastávku) a naše další destinace na čumendu byla vyhlídka na moře Brufjell.

Prošli jsme se vesničkou, moc hezkým údolím a pak vyšplhali na skálu, z níž byl výhled na moře. Původně jsme chtěli dojít až na Potholes Brufjell. To jsou vodou vymleté díry ve skále, které vypadají strašně zajímavě. Jenže bylo mokro a k Potholes se musí šplhat po takové poloferratě, a já jsem strašpytel a fakt jsem se nechtěla sklouznout hned první den někam do moře.

A protože jsme navíc plánovali dojet ten den ještě do Stavangeru, dál už jsme nepokračovali a vrátili se zpět k autu. Projeli jsme se po krásné, ale klikaté cestě mezi Flekkefjordem a Egersundem, která se vine měsíční krajinou.

Do Stavangeru jsme dorazili v neděli v podvečer společně s upršeným počasím. Překvapilo mě, jak vylidněné město to je, ale také, že vůbec není tolik industriální, jak jsem si myslela. Naopak je to menší město s historickým centrem nízkých dřevěných baráčků. Nechybí tu ale ani moderní čtvrť office housů nebo signály toho, že jde o úplně normální, moderní město – Starbucks a Burger King 😀 Jediný rozdíl je v tom, že jsou taky v historických domečcích.

Druhou noc jsme strávili v jednom z nejlevnějších ubytování ve Stavangeru, které ale pořád mělo skvělé hodnocení. V jednoduchém pokoji bylo všechno, co byste potřebovali a ve společné kuchyňce jsme si mohli ráno udělat snídani. Co na tom, že jsme si pak druhou dali v přístavu.

Ubytování: Stavanger Bed & Breakfast

TŘETÍ DEN

Upršený den odvál vítr a my si všimli, že v ulicích je v pondělí dopoledne asi tak o 80 % víc lidí, než předchozí večer. Když jsme dorazili do přístavu v centru města, pochopili jsme proč. Kotvily tu dvě montrózní zaoceánský lodě, kam se dohromady vejde 6000 turistů.

Prošli jsme si město, dali si to kafe v přístavu na sluníčku, vybrali si z bankomatu pár papírků s lososem a pokračovali dál.

Po těsných okreskách jsme dojeli až k trajektu, přepluli fjord a pomalu se začali vzdalovat od civilizace. Po chvíli už jsme projíždeli liduprázdnou krajinou, po cestě pozdravili ovce a dojeli až tam, kde cesta končila.

Tam jsme nechali auto a dál pokračovali po svých. Náš cíl bylo místo, které ve skutečnosti vypadalo ještě líp, než na fotkách.

Nye Skapet je uskupení několika horských chatek, které ale vypadají jako designový hotel. Skládá se ze šesti obytných chatek, jedné společné chatky se zázemím, dvou toaletních chatek a jedné sauny. Tenhle koncept u Lyssefjordu funguje už pár let. Navrhli ho estonští architekti a najdete tu nejen úkryt před nehostinným počasím s kuchyní a pohodlnými postelemi, ale také spíž s proviantem. Zásoby se na chatě doplňují jednou do roka a stejně často se i vynáší odpadky.

Boží je i způsob, jakým se za chatku platí. Do formuláře vyplníte, kolik nocí jste tu byli a co ze spíže jste snědli. Potom můžete svou útratu hodit v hotovosti do kasičky, zaplatit online skrze aplikaci (a to i když v horách není signál, protože platba se odešle až když se vrátíte zpátky do civilizace) a nebo do formuláře připsat číslo své autorizované karty, z níž vám norský turistický klub vámi uvedenou částku strhne.

Ubytování: Chata Nye Skapet

ČTVRTÝ DEN

Po noci s tím nejkrásnějším výhledem jsme sešli zpátky k autu a zamířili na Preikestolen. Trochu nás zklamalo, že po čtyřkilometrovém výstupu s 420m převýšení se nám naskytl pohled především na turisty, kteří fotili jako blázni sami sebe na okraji skály ve všech různých pozicích. Vysledovali jsme, že aktuálně nejoblíbenější jsou jogove pozice. Každopádně výhled odsud byl fantastický a kdybychom věděli, že kousek od Preikestolen se dá stanovat, asi bychom tu další noc bez sprchy obětovali.

Po Preikestollen jsme to vzali přes supermarket do dalšího ubytování, které nám také vyrazilo dech. Tentokrát jsme hory vyměnili za moře a ubytovali se v moderně zařízeném pokoji s výhledem na zvlněnou hladinu v nadstandardně krásném pokoji našeho vysněného domu. A navíc tu měli vynikající kávu!

Jako takhle, už tady jsem měla pocit, že náš standard cestování po Norsku strmě stoupá a přála jsem si, abychom na náš výlet měli více času, než dva týdny.

Ubytování: Tau, Haabakk on Sea

PÁTÝ DEN

Bylo nám hrozně líto tohle místo opouštět, ale věděli jsme, že je před námi dlouhá cesta do Bergenu. Těch 327 km nám s přestávkami zabralo celý den. Po cestě jsme ale dělali spoustu zastávek, viděli spoustu vodopádů, obdivovali Høsebrua, most navržený ateliérem Rontala Eggertsson Architects ve spolupráci s architektem Ivanem Kroupou (!!!) a taky jsme viděli poprvé v životě lososí farmu. Do Bergenu jsme dorazili až k večeru a to do pořádně norskýho počasí.

Ubytování: Bergen, Apartmán Knudsen

ŠESTÝ DEN

Druhý den se ale opět, stejně jako ve Stavangeru, vyjasnilo a my vyrazili na menší túru nad Bergenem. Ušli jsme 16 km s převýšením 758 metrů a i když jsme byli prakticky jen kus nad městem s 280 000 obyvatel, připadalo nám, že jsme v pustině. Celou cestu nás doprovázely ty nejkrásnější výhledy dosavadního výletu, ale taky pořádný vichr. Teda podle Norů a norské předpovědi bylo tohle počasí označeno jako “gentle breeze”. Mě to málem odfouklo.

Celí vyfoukaní a uťapkaný jsme sešli zpět dolů do městečka a šli prozkoumat nejstarší část Bergenu – Bryggen.

Bryggen byl postavený z popela v roce 1702 a je na seznamu UNESCO. Domečky byly v roce 1702 postavené na základech těch, které tu stály již od 12.století. Dnes mají tedy stále svou původní podobu. V Bryggenu dnes pořád sídlí různé firmy, živnostníci a obchody. Většinou ty s tradičními produkty.

Prošli jsme si město, ale protože jsme byli uťapkaný, rozhodli jsme se jet do našeho apartmánu. Vzali jsme to ale ještě přes supermarket, abychom si koupili pizzu, které se tu ročně na 5 milionů obyvatel prodá 25 milionu kusů. Oblíbenou Grandioza Pizzu.

Ubytování: Bergen, Apartmán Knudsen

SEDMÝ DEN

Druhý den ráno jsme sklidili sníh z auta a vydali se na cestu zase o kousek víc na sever. Velkou část cesty jsme jeli kolem Sognefjordu, kterému se také říká King od fjords, protože je to nejdelší a nejhlubší fjord v Norsku. Na délku má 205 kilometrů a v nejhlubším místě sahá do hloubky 1308 metrů pod hladinu moře. Projeli jsme horským průsmykem, ve kterém jsme prožili tři různá roční období a který mi tak moc připomínal Island. Zastavili jsme se taky na vyhlídce uprostřed průsmyku, která nese název Utsikten. Fascinuje mě, že i takové utilitární stavby uprostřed ničeho jsou v Norsku výkvětem moderní architektury a že jen samotná vyhlídková plocha je něco, na co byste vydrželi zírat několik desítek minut. A čisté, moderní záchody included.

Potom jsme se zastavili v malé vesničce, ve které asi žili a žijí jen samí Holsenové (alespoň podle náhrobků na místním hřbitově) a k večeru dorazili do podobně malé vesnice Vassenden. Tam jsme se ubytovali v té nejkrásnější (jo, tohle si v tomhle článku přečtěte ještě párkrát) chatičce u potoka s velkými okny a krbem. No romantika jako hrom.

Ubytování: Vassenden camping

OSMÝ DEN

Dlooouho, dlouho, dlouho jsem toužila po tom vidět v Norsku ledovec a vydat se na túru po jeho povrchu. Osmý den našeho výletu nám ale bohužel nepřálo počasí a pro mlhu, která by se dala krájet, byly túry po ledovci zrušeny. Přesto jsme si našli několik splazů, které se dají navštívit a rozhodli se dojít k tomu s názvem Briksdalsbreen.

Jostedalsbreen Glacier je největší pevninský ledovec v Evropě. Plochou 487 km2 zabírá skoro polovinu národního parku stejného jména a kdybyste ho chtěli přejít celý, museli byste se připravit na 60 km dlouhou trasu a hodně teplého oblečení. Briksdalsbreen je jen jedna jeho malinká část, která stále ještě visí dolů do údolí. Přímo k ledovci se chodit nesmí, protože hrozí, že se každou chvíli může kterákoliv jeho část odlomit a skutálet dolů do údolí, na čumendu vám ale stačí stát opodál.

Celí nadšení z toho, že jsme u ledovce byli úplně sami a mohli si tak vychutnat tu ledovou atmosféru, jsme se vydali zase na cestu. Tentokrát směrem na Kristiansund. Čekala nás ale ještě známá Atlantic Ocean Road.

Tahle známá cesta se klikatí skrze rozbouřené vlny ledového Atlantského oceánu a natáčí se tu s oblibou třeba televizní reklamy automobilek. Měří jen 8 km, ale stavěla se 6 (!!!) let. Nedokončenou stavbu zasáhlo během té doby 12 hurikánů. Ještě, že na trase Praha – Brno žádné takové podmínky nehrozí, to bychom se té opravené D1 nikdy nedočkali… Jaký kumšt to je, postavit na takovém místě silnici, dokazuje i částka, kterou celá stavba stála – 122 milionů NOK (v roce 1989).

V Norsku je obecně spousta takzvaných Nordic Scenic Roads, tahle je ale opravdu jedinečná a kromě zážitku z jízdy do neznáma vás tohle místo přiková ke skále, abyste sledovali tu nadpozemskou sílu, kterou v sobě příroda má…

Večer jsme se ubytovali v nově zrekonstruovaném apartmánu s koupelnou velkou jako náš obývák v Praze a výhledem na hluboké údolí. Tentokrát jsme měli opět a zase štěstí.

Ubytování: Kvernesfjorden apartmán ve Kvernesveien

DEVÁTÝ DEN

Hned ráno jsme se ale sbalili a vyrazili dál projít si městečko Kristiansund. Kdyby bylo na mě, tak tohle místo příště vynecháme. V ulicích jako by chcíp pes a jediný otevřený podnik tu byl Burger King. Tam zase kupodivu lidé byli. Moc dlouho jsme se tu proto neohřáli a pokračovali do Alesundu.

Do Alesundu jsme dorazili k večeru, ubytovali se v roztomilé chatičce na okraji hippie kempu a vyrazili na procházku do města. To bylo ale taky jako po vymření a navíc začalo pršet. Hledali jsme proto, kam bychom se schovali a narazili jsme na jednu otevřenou kavárnu. Takový norský Starbucks. A tak jsme si sedli k velkému oknu, sledovali to psí počasí, upíjeli obrovský hrnek kafe a povídali si o všem možném. Když přestalo pršet, prošli jsme si město. To zpočátku nevypadá nijak zajímavě, ale ta více historická část je moc pěkná. Úplně nejhezčí je ale Alesund z některého z okolních kopečků.

Ubytování: Alesund Volsdalen camping

DESÁTÝ DEN

Následující den jsme se rozhodli na jeden z vrcholků kolem Alesundu vyšplhat. Zpočátku to nevypadalo moc nadějně. Nad Alesundem se střídalo polojasno se sněhovými přeháňkami a na cestě nahoru nad město nás zastihl i déšť. Protože cesta vedla prakticky po kamenech a po skále, dost nám to klouzalo. Nějak jsme se tam nahoru ale vyškrábali, ale jediné, co jsme viděli, byla bílá tma. Protože jsem s sebou ale měla meteorologa, věděla jsem, že brzy uvidíme nepřekonatelné výhledy a taky, že jo.

Na kopečku nad Alesundem jsme byli v momentě, kdy se postupně ta oblačnost kolem nás začala protrhávat a nám se začalo kousek po kousku ukazovat to město a také fjordy pod námi.

Po tom, co jsme se hodinu kochali, jsme strávili další hodinu tím, že jsme se hráli na kamzíky a skákali po mokrých kamenech zpátky dolů k autu. Před námi byla cesta na naši poslední destinaci v Norsku, do Andalsnes.

Už když jsme přijížděli do Andalsnes, věděli jsme, že jsme doma. Městečko je základnou pro horolezce a jeho dominantou je nejvyšší indoor lezecká stěna. Kolem je spousta skvělých tras s výhledy na strmé hory se sněhovýim čepičkami (alespoň v květnu tomu tak bylo). Andalsnes leží poblíž známé Trollstigen neboli trollí stezky, což je průsmyk s nádhernými výhledy, který se ale při nepříznivých podmínkách zavírá. A tak tomu bylo i když jsme tam byli my.

Nám to ale nevadilo. Bydleli jsme kousek od začátku cesty v kempu s originálním názvem Trollstigen camping. Tam jsme si pronajali dřevěnou chatičku na dvě noci a já se do ní totálně zamilovala. Na těch pár metrech čtverečních bylo všechno. Kuchyň, jídelna, pohovka, koupelna i malinká ložnice. Celou chatkou navíc vonělo dřevo a já už po chvilce věděla, že tomuhle se nevyrovná žádná čtyřhvězda.

Ubytování: Andalsnes Trollstigen camping and gjestegard

JEDENÁCTÝ DEN

Jedenáctý den jsme si udělali tak trochu víkend 🙂 Spali jsme do desíti, dali si dlouhou snídani, vydali se na procházku do města a skončili v moc příjemné kavárně Sodahlhuset Cafe. Počasí se totiž střídalo z minuty na minutu a to navíc ještě sychravo s deštěm. Nikam na túru se nám moc nechtělo a tak se z nás na jeden den stali kavárenský povaleči. Při procházce městečkem Andalsnes jsme pochopili, že tady je živo fakt jen v sezóně. Jediné místo, kde bylo pár lidí, byla právě ta kavárna. Moc příjemné a docela hipsta místo, které v Andalsnes provozují tři sestry, je evidentně mezi místními hodně oblíbené. Po zbytek dne jsme si pak v naší chatičce četli, psali nebo si povídali.

Ubytování: Andalsnes Trollstigen camping and gjestegard

DVANÁCTÝ DEN

Ve středu už jsme se ale na nic vymlouvat nemohli, protože sníh vystřídalo sluníčko. Rozhodli jsme se na doporučení jít na hike nad Andalsnes. Kvůli sněhu a ledu jsme se ale nakonec vyškrábali jen na Rampestreken Lookout. I když jsme původně chtěli projít celou trasu, pochopili jsme, že za těch podmínek bychom ji dali tak za osm hodin. A tak jsme to u vyhlídky obrátili a šli se klouzat zase dolů. Fascinovalo nás, kolik Norů jsme po cestě potkali. Paní nebo slečny, které si samy vyšly na vycházku o pár set metrů výš nahoru nad barák a zase zpět. Nebo jednoho kluka, co to třikrát vyběhl nahoru a zpět, zatímco my to stihli jednou, ale zase se dvaceti selfíčkama na vyhlídce. Zkrátka a dobře Norové vědí, jak efektivně trávit volný čas….ve středu ve 12:30.

Po výšlapu na vyhlídku  a zase zpátky jsme se vydali na cestu do Osla. I přes to, že nám ho nikdo moc nedoporučoval, jsem přece jen chtěla vidět hlavní město Norska a tak jsme zbytek dne strávili v autě. Krajina za okny se postupně proměňovala z nádherných hor se sněhovýma čepičkama do o něco nudnější placky. Další noc jsme strávili v hotelu na předměstí Osla.

Ubytování: Sormarka hotel

TŘINÁCTÝ DEN

Takže takhle. Pokud budete v Oslo za deštivého dne, asi se vám taky moc líbit nebude. Já jsem to ale brala tak, že tohle město alespoň poznáme tak, jak ho především znají i Norové. Bez příkras a reklamního počasí. Oslo je to docela klidný město (a nebo byli všichni doma kvůli tomu počasí).

Líbilo se mi, že je všude čisto a obdivovala jsem hlavně výlohy designových obchodů s nábytkem. Úplně první místo, na které jsme se ale šli podívat, byla samozřejmě státní opera. Ta budova je naprosto neskutečná. Už jen fakt, jak splývá s hladinou a že můžete jen tak sedět nebo se procházet po její střeše, je fascinující.

Na konec jsme se šli podívat i ke královskému paláci a protože jsou všechny současné monarchie nebo její pozůstatky moje guilty pleasure, po zbytek dne jsem googlila všechno dostupné o norské královské rodině. A že jsem na to měla hodně času, před námi totiž byla poslední cesta. Tentokrát jsme ale zamířili už mimo Norsko – do Malmö.

Protože bylo Gabimu líto, že jsme nespali ani jednou ve stanu, tak v Malmö jsme strávili jednu noc v kempu s výhledem na most Öresund, pro který mám opravdovou slabost.

Ubytování: Malmö First Camp

ČTRNÁCTÝ DEN

Když jsme ráno sbalili pár švestek a strávili nějakou tu chvilku na pláži a kochali se výhledem na Öresund, zamířili jsme do Malmö. Když jsme tu byli naposledy, pršelo, a tak jsme toho moc nestihli. Tentokrát nám ale počasí přálo a my si tak mohli prochodit křížem krážem celé město. Stihli jsme i kávu v té nejkrásnější kavárně z celého výletu – Lilla Kafferosteriet a odpoledne jsme se pak potkali s našimi kamarády Aničkou a Jamesem, kteří v Malmö žijí a strávili s nimi večer. Byli tak hodní, že nás u sebe nechali přespat a tak jsme si mohli povídat dlouho do noci a vzali nás dokonce i do své oblíbené vinárny. Aničko a Jamesi, ještě jednou děkujeme!

Ubytování: u Aničky a Jamese

PATNÁCTÝ DEN

Patnáctý den jsme strávili naposledy na cestě. Tentokrát ale na cestě domů. Z Malmö jsme vyrazili ráno a něco po deváté se nalodili na trajekt v Trelleborgu. Na něm jsme se plavili dobrých pět hodin. Cesta to byla dlouhá, ale alespoň jsme nemuseli řídit a docela si tak odpočinuli. Ten trajekt byl neskutečný. My jsme měli ty nejlevnější lístky a seděli celou dobu v poloprázdné kavárně, ale v lodi jsou i kajuty, kde se můžete normálně vyspat, fitness, kino, konferenční místnosti a nebo i casino. No koukala jsem na to jako blázen. Většina z toho byla ale zavřená a my se tak zabavili podcasty a knížkou. Vylodili jsme se v Německu v Rostocku a odtamtud už nám to domů trvalo jen nějakých 5-6 hodin. Tuhle noc jsme strávili už ve své vlastní posteli. Doma.

Ubytování: doma 🙂

A to je konec našeho itineráře. Norsko nás chytlo za srdce ještě dřív, než jsme vyrazili na tuhle #nasecestanasever.

Nejkrásnější místo z celého výletu bylo jednoznačně Andalsnes, ale hike nad Bergenem mu šlape na paty. Celé dva týdny jsme si vařili Adventure Menu, hotovky z DM nebo těstoviny. Nejen proto, že v Norsku je proklatě draho, ale taky proto, že jsme kolikrát spali ve vesničce, kde byla maximálně jedna sámoška. Občas jsme si zašli na kávu nebo na něco sladkého, když nás honila mlsná.

Celé jsme to zvládli vlastním autem a několikrát jsme mezi městečky přejížděli trajekty. Spali jsme v chatkách v kempech a nebo v apartmánech, dvakrát v hotelu, jednou ve stanu a jednou u přátel.

Tenhle výlet nás vyšel na 23 000 Kč na jednoho a rozhodně jsme v zemi trollů a nekonečných výhledů nebyli naposledy.

One Comment

  • KlaPi

    Krásný <3 Skoro lituju, že jsem si minulý rok nesepsala naši cestu, my to tedy vzali i s Kodaní a Stockholmem a ujeli jsme přes 7000 km 🙂 Oslo nás tedy neuchvátilo a to i když jsme měli pěkné počasí, jen plavba po Oslofjordu byla úžasná. Ale Ålesund a jeho okolí je naprosto úžasný <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..