Město sangrie, hudby a umění
Travel

Město sangrie, hudby a umění

There is no nightlife in Spain. They stay up late but they get up late. That is not nightlife. That is delaying the day.“ řekl o Španělsku Ernest Hemingway. A takový byl i můj první dojem z hlavního města Katalánska, Barcelony.

Blížíme se z letiště směrem k centru a i přes to, že je tady právě půlnoc, ulice jsou plné života. Lidé postávají před bary, v běžeckém oblečení kličkují ulicemi, vcházejí do jógového studia, venčí psy… Mám pocit zrady. Zrady, že tohle město přede mnou bylo doteď zatajeno. Zrady, že jsem se narodila pěkně blbě – ve městě, které vstává před sedmou a utichá v deset večer. „Gabi! Konečně jsem našla svoje lidi!“ vykřikuju nadšením už v taxíku.

Pominu-li ekonomickou situaci a „maňana“ životní styl, který není pro každého, je Barcelona místem, do kterého se na první pohled zamilujete. Proč?

Místní architektura ohromí i zarytého pragmatika

Ulice města zaplňují secesní domy a moderní architektury je tu jako šafránu. Nejednomu sklouzne pohled k velkým francouzským oknům, které tu má snad každý byt v centru. Balkony, výklenky a okenní rámy se prohýbají pod tíhou květináčů. Široké ulice lemují vysoké stromy a město se tak díky tomu v létě nepromění v peklo na zemi. Antoni Gaudí město obohatil architekturou, která nikdy nezestárne. Přijde mi skvělý, že se dovnitř budov stále může chodit. Byli jsme jak v Casa Milà (La Pedrera), tak v Casa Batlló a i když vstupné nebylo vůbec malé, stálo to za to. Dozvěděla jsem se toho tolik a navíc vidět dům jen zvenku bylo sotva 5 % celého zážitku. Díky průvodci (jo, došli jsme do věku, kdy si kupujeme průvodce) 😀 jsme pak prošli ulice Barcelony a viděli i spoustu dalších zajímavých domů – doporučuju dohledat si online nějakou mapku a nebo koupit Lonely Planet.

Město sangrie, hudby a umění

Jídlo, jídlo a zase jídlo. A taky cava. A sangria. A tapas…

Co jste měli na večeři? Zase ten trapas…?“ psal mi táta do Barcelony. Kdyby věděl… Tenhle trapas bych byla ochotná podstupovat klidně každý den. Španělé, stejně jako další jižanské národy, večeří až kolem osmé a u jídla zvládnou sedět a klábosit hodiny. Proto jsme si, alespoň na těch pár dnů, užívali naše večeře úplně stejně. Většinou jsme si objednali všechno, co se nám na menu líbilo a postupně to u dlouhého letního večera koštovali. Tapas jsme tu zkusili jak ty tradiční (chorizo, patatas bravas, smažené krokety nebo mořské plody), tak moderní (třeba grilovaný lilek, humus z řepy s fermentovanou zeleninou apod.) Jedli jsme spoustu čerstvých mořských plodů, pili hodně cavy a sangrie a měli tu to nejlepší risotto v životě. Fakt.

Barevné trhy s ovocem, zeleninou a tapas

Na tržišti v hale si můžete dát spoustu exotického ovoce. Nemusím asi vysvětlovat, o kolik šťavnatější tu jsou pomeranče. U stánku si můžete koupit čerstvou pomerančovou šťávu nebo kelímek s kousky ovoce. Kromě toho je tohle místo taaaak fotogenické.

Tohle město nikdy nespí

Ulice Barcelony utichají až s rozedněním a ožívají před polednem. Životní rytmus je tu zkrátka trochu posunutý. Nejspíš za to může horko v letních měsících. Nejspíš taky temperamentní nátura Španělů. V každém případě jsem si tu konečně nepřipadala jako vyvrhel společnosti s rozbitýma hodinama. Večery v Barceloně jsou dloooouhé. Restaurace se začínají plnit kolem osmé a před bary postávají Španělé dlouho přes půlnoc. V parku můžete narazit na běžce třeba i v jedenáct večer.

Tak co? Prodala jsem vám Barcelonu? 🙂 V tom případě se vám budou hodit ještě následující tipy.

Kde bydlet

Strávili jsme 4 noci v Adults Only hotelu REC ve čtvrti L’Eixample jen pár kroků od Arc de Triomf. Oblíbenou čtvrť s bary jsme měli za rohem a na La Rambla nebo ke Casa Batlló jsme to došli vždy pěšky. Nejradši jsme tu měli snídaně na střeše.

Kam za architekturou

Casa Milà (La Pedrera) – je secesní stavba, která se stavěla od roku 1906 až do roku 1910. Měla jsem pocit, že tu není jediný pravý roh nebo přímá linka. Dům působí, jako by byl odrazem na rozvlněné vodní hladině. Komíny na střeše představují bojovníky/ochránce. Jeden z nich je dokonce pokrytý sklem a říká se, že jde o sklo z lahví šampaňského, které se vypilo při kolaudaci domu. Mne se tu nejvíc líbil interiér ukázkového bytu. Člověk se jednoduše ztratí v myšlenkách na to, jak by se tady asi žilo…

Město sangrie, hudby a umění

Casa Batlló – je secesní dům ve čtvrti L’Eixample. Původní podoba domu postaveného v roce 1877, byla dost fádní. A tak dům přestavěl v letech 1905–1907 na objednávku textilního magnáta Josepa Batlló i Casanovase slavný španělský architekt Antoni Gaudí. Dnes je to jedna z nejnavštěvovanějších památek Španělska. Báli jsme se, že to bude předražená turistická atrakce, ale trasa vnitřkem domu je skvělá. V průběhu prohlídky se dozvíte spoustu zajímavostí o původní rodině, která dům obývala a taky o tom, jak moderní a pokrokový dům na svou dobu byl. Během trasy se můžete zastavit u jednotlivých prvků domu a dozvědět se něco víc o tom, co Gaudího inspirovalo nebo jaký mají některé věci účel. A i když to na první dobrou nedává smysl, každý tvar má v domě svůj význam.

Sagrada Familia – první místo, které mi vehnalo do očí slzy. Absolutně jsem netušila, jak monumentální může stavba být. Jasně, Burj Khalifa v Dubaji je ohromující, ale jakmile vstoupíte do Sagrada Familia a necháte se pohltit světlem z vitráží, přehodnotíte význam tohoto slova. Chrám se začal budovat v roce 1882 a stále není dokončený. Co však už ale můžete navštívit, je jedna z věží, která byla dokončená nedávno a z níž bude unikátní výhled na město. Dokončení katedrály se plánuje na rok 2026 – 100. výročí úmrtí Antonia Gaudího – ale bůh ví, jak to dopadne…

Město sangrie, hudby a umění

Parc De La Ciutadella – tady najdete parlament Katalánska. Třicet hektarů zeleně je místem, kam místní chodí na procházky nebo na piknik a koná se tu taky spousta akcí. Budova parlamentu Katalánska je klasicistně barokní monumentální palác, který stojí za to vidět.

Parc Güell – místo, které pravděpodobně znáte hlavně z fotek na instagramu. Z fotogenické terasy je odsud totiž nezapomenutelný výhled na Barcelonu. A taky právě odsud pochopíte, jak moc velká je Sagrada Familia. Park se nachází docela daleko od centra a většinu jeho plochy představují cestičky a stezky mezi stromy, keři a dalšími rostlinami. Je to ale docela příjemná změna od ruchu města. Líbí se mi, že se uvnitř parku nachází třeba školka.

Město sangrie, hudby a umění

Camp Nou – ne, tohle opravdu skvost architektury není, ale když už budete v Barceloně, stojí za to jít se podívat na stadion šestadvacetinásobného mistrem Španělska a pětinásobného vítěze Ligy mistrů UEFA. Je totiž spektakulární a to nejen pro fanoušky fotbalu.

Kam za jídlem

Barcelona je ráj pro všechny foodies a věřím, že když se budete řídit Google Maps, nešlápnete vedle. My jsme vyzkoušeli následující podniky, za které se můžu zaručit. Byly boží všechny do jednoho.

Season Restaurante – tady jsme si dali fantastický tapas. Žádnou tradici ale nečekejte. V Season vaří z lehké zeleniny, sezónních surovin, netradiční kombinace tapas v moderním pojetí.

Casa Lolea – tady jsme měli nejlepší sangrii ve městě (zjistila jsem, že ji prodávají i po lahvích, kdybych neměla jen příručák, vezmu celou krabici!) a taky nejlepší risotto, které jsme kdy ochutnali. Fakt. Trochu jsme se o něj poprali… Až se do Barcelony podíváme někdy příště, tohle bude jedno ze dvou míst, které navštívíme hned první den. Jaké je to druhé?

Elsa y Fred – nejvíc sexy místo, které jsme v Barceloně navštívili. Měli jsme tu fantastickou sangrii z cavy (!!!) a atmosféra tu byla nezapomenutelná.

The Chok Shop – těch najdete v Barceloně víc. Jak je poznáte? Očima zůstanete přilepeni na výloze s mini dortíky vyskládanými v řadách za sebou.

Xativa – sem jsme jeli snad přes půl města, ale stálo to za to. Šli jsme sem cíleně – na paellu. Xativa je roztomilá restaurace, kde na turistu nenarazíte. Obsluha nám však ochotně poradila a nabízela španělská vína z menších rodinných vinařství.

Les Filles – zahrádka se stromy ukrytá uprostřed rušného centra. Tohle místo navštivte, až si budete potřebovat dát oraz během křižování města po svých. Mají tu vynikající sangrii a taky něco malého k snědku.

Churreria Laietana – roztomilá churreria, kterou místní majitel provozuje snad odjakživa. Churros tu stojí pár korun, dostanete je na počkání a jsou vy.ni.ka.jí.cí. Navíc můžete sledovat celou dobu, jak se vyrábí.

La Ribera – čtvrť, která ožívá po deváté. Najdete tu spoustu barů, kde si můžete dát víno, cavu, sangrii nebo drink a taky tapas všeho druhu.

V Barceloně jsme strávili čtyři dny, za tu dobu jsme ale nachodili desítky kilometrů, vypili spoustu cavy a sangrie a naspali opravdu málo hodin. Nemůžu vám tu sepsat ultimátního průvodce po Barceloně, ale minimálně pár tipů na místa, která jsme viděli a navštívili a na která bychom se v mžiku vrátili.

Pokud chcete z našeho výletu do města sangrie, hudby a umění vidět víc, můžete zhlédnout můj příběh na instagramu.

P.

Jeden komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..